Takže slíbený zápis z minulého týdne si můžete přečíst přímo a jedině tady:

11.3.03
18:38
včerejší narozeninovej večírek byl fajn, začali jsme jen ve dvou, v nejvyšším bodu nás tam bylo deset a pak se zas pomalu vylidňovalo… dostal jsem lahev vodky, dvě lahve vína, dvě dřevěné hračky a krásnou květinu a ještě trochu ganji…
jen me trošku sere že mě bolí v krku…
přesto mám krásnej den, ráno jsem jel za MaZelem si poslechnout jak nám udělal další vychytávky tentokrát do divoký… a potom do studia… jo… taky jsem na zítřek zrušil práci, stěhujeme, nerad se tomu vyhejbám, jelikož vim že tam budu chybět, jako tam chybí každá ruka, nebo jako nám chyběla… ale fakt je mi blbě, pod hrudní kostí mám něco jako třeba golfovej míček z hlenu, kterej mě tam jednak furt tlačí, fakt jak když něco snim a zasekne se mi to… občas to dělává rejže třeba…hm, no … jednak furt vykašlávám kousky toho míčku a dělám takový ty nechutný zvuky. No hnus… v Jiřetíně se vypotim a vyležim…

takže jsem ve studiu s tim míčkem… původně jsme byli dohodnutý, že sem dorazí ML i Mári z lípy, kterej sice přijel, ale zasek se s Andersem v Hospodě cestou do studia.. každý dělá co mu je prostě v tu danou chvíli blízký…
s tim nic nezmůžu… jsme myslim těsně před koncem ruogh mixů který tvrdošijně píšu jako raw na všechny CD pro kámoše, takže si zákonitě musej myslet, že jsem poleno:)
i takové věci se stávají… natahujem zrovna Tajnou 145
budeme dávat dohromady hrubou podobu tý desky i s náčrtkem pořadí… teď už zbude jen dodělat troje moogy a smíchat… a za nějakejch devět dní bychom měli mít na stole první verzi… tyjo… no blíží se to ale rychle…
fajn, teď jsem si málem kousek toho hlenu vykašlal do klávesnice…
vlastně to vůbec není zlý
vlastně to vůbec není špatný
vlastně je zbytečnej ten pláč
jenže
málo platný

19:20
no…tak a je to pro dnešek

15.03.03
12:19
všechno
12:20
ve studiu again
po víkendu again, další a další víkendy
… myslim že už mám všechny svý narozeninový večírky ke svejm šestadvacetinám za sebou… ani jsem se ani jednou nesežral jako to čínské prase, přesto jsem zase trochu troska, ale to spíš moje tělo nějak vykleklo a signalizuje mi asi že je buď něco špatně, nebo že je něco dobře…

Tak mári nakonec do studia ve čtvrtek nedorazil… zakysnul ve Staropramenu na Andělu… kam jsme s jirkou maškem dorazili i my po dokončení rough mixů. Chvilku jsem se tam s chlapci zdržel vypil nějaká tři piva a jel domů spát.
Ráno jsem zas vykašlal kýbl malejch zelenejch kousků a vyrazil na autobus na cestu do litvínova, kde jsem se hodlal zrekonvalescentovat. Mám strašně rád některý úseky jízdy. Když se vyjede z Loun a autobus si to sviští mezi monumentálníma kopcema směrem k Mostu. To je mý oblíbený místo.
To je má oblíbený místo.

Někdy po čtvrtý hodině jsme vyrazili autem dál do hor na českáč (pozn. překl. český jiřetín – pohraniční ves v krušných horách) na chatu zuziných rodičů, rozdělali jsme v krbu oheň, postavili vodu na co? na čaj a začali připravovat chlebíčky… stráníci mi připravili další verzi oslavy… dort, víno, chlebíčky, sýry…
problém byl, že se odstartovala druhá fáze mýho troskovatění… kromě toho, že jsem furt pokašlával a vyflusával hnusy jsem dostal ještě brutální průjem… kdo neví o co jde je šťastnej člověk. Peklo. Hm. Až do nedělního večera mi v břiše tak divně kručelo a vnitřnosti se mi kroutily a občas se stahovaly do bolestivejch smyček. No, hnus, no.
Celou páteční noc jsem buď chrchlal, nebo běhal na záchod.

V sobotu dopoledne dorazili obr s myshkou, na který jsme čekali. šli jsme jim se zuzou, jejím bráchou matějem a psem bobem naproti a už zdálky je viděli jak se koulujou ve sněhu, kterej nečekali. měl jsem radost, že je vidim, oni asi že jsou v jiným prostředí, na chatě jsme si uvařili čaj a naplánovali proces a plán celýho víkendu… tedy že se oprostíme od plánů a pojedem zvostra natvrdo rovnou.
Vyrazili jsme na Puklou. Můj oblíbenej výlet dlouhej asi tři čtyři kiláky tam a stejnou dýlku zpátky. Ve sněhu se to protáhlo, nafotili jsme hromadu fotek a důkladně si to užili. Puklá je skála z který se dá přehlídnout celej kraj kolem jiřetína, zvlášť dobře je vidět udolí, který přetíná přehrada Fláje. Vypadá to tam krásně.
Po cestě zpátky pivko na boudě Barbora, jak jsme byli uchozený

(reálný čaS TEDY 15.03.04..13:44 … děláme v co věříš… přišíváme paní)

a ty dva půllitry s náma docela mávly mám pocit, myshka aspoň lezla zpátky po čtyřech.
Na chatě jsme zatopili, najedli se halušek s brynzou, rozvalili se a pomaloučku všichni vytuhávali, mysh poslouchala čtvrteční rawmixy a pospávala u toho, obrška blbnul s foťákem a zuza myla nádobí a pak s matějem a bobem klimbali…

(reálný čaS TEDY 15.03.04..14:00 … máme v co věříš…)

nějak jsme se probrali až k večeru, otevřeli si lahev vína a začali jemně slavit… discman s rawmixama (no prostě se mi to takhle líbí víc, no) putoval mezi zůčastněnými… popíjeli jsme červené, dostal jsem další skvělej dárek a to sklenici s obrázkem z těchle stránek, tím, pod kterým je uloženej právě deník, mysh je strašně šikovná holka… brzy se budete moci podívat jak zpracovala téma osobnost, který měla jako práci do školy… myslim že je fakt dobrá a hlavně má výbornej vkus:).
Večírek to byl prima, spát jsme šli unavení po výletě, pivu, spánku, jídlu a vínu… asi v devět.
V noci se ke konstatnímu knedlíku v krku, rýmě a sračce přidal další brutální neduh. Začalo mě bolet a zalejhat docela hustě pravý ucho. To už byl vopravdu docela zpruz, navíc jsem celý ráno prochrchlal a všechny budil… fuck it.
I přes tyhle problémy nakonec neděle dopadla dobře, vyfotili jsme si hromadu věcí jak na horách tak dole v Litvínově, prohlídli si výstavu v galerii Radniční sklípkan, vyprovodili zamilovanej pár roku na vlak, sbalili věci a odeslali mě autobusem do prahy. Cestou se mi mlelo břicho a vydávalo strašidelný zvuky, jako kdyby se mi tam pohybovalo nějaký zvíře, můj spolusedící z toho byl trošku nesvůj a nervózně si poposedával

když jsme projížděli kolem ruzyně, přelítlo nám nizoučko nad střechou autobusu letadlo.

Po příjezdu jsem se ještě krátce setkal s ML, probrali jsme aktuální kapelní situaci, mrkli z letný na prahu…
v tý chvíli mi to pravý ucho prostě zalehlo a bylo. Rozloučili jsme se, došel jsem domů a jel pomalu spát.

No a teď jsem ve studiu again… v reálném čase. Jelikož se ale na net nedostanu až do příštího pondělí, je můj reálný čas přibližně o týden starší než reálný čas čtenáře, to ovšem jen v případě, že bych to uploadnul hned v pondělí, a že by si to někdo v pondělí přečetl… jenže hledět do budoucnosti a vytvářet si o tom nějaký domněnky je blbost, bůh ví jak a co bude.

Jirka si tady při šití anděla něco někde smazal a teď si tady už asi tak deset minut spílá a snaží se podle vlastních slov napravit co provedl…

ráno jsem měl ucho v pohodě a odlehlý a teď už se zase zalejhá…. grrrr …pokud chci slyšet musim si položit hlavu na pravou stranu a na chvilku se natýhnout nebo si ji naklonit a opřít si ucho o rameno… prýma… a pomůže to asi tak na minutu

teď jsem měl druhej telefonát z práce za asi hodinu… hm…jsem tam panečku nějakej nepostradatelnej…

jiří při opravách: to jsem musel udělat, to by mě sralo do smrti

15:30
mícháme pána a paní to anjel
15:45
vypadá to že anjel je hotovej

17:07
návrat z oběda. ucho střídavě zalejhá a odlejhá, dal jsem si špagety s ořechy tak schválně co žaludek…
pap
padap

17:25
novej recept na pravý ucho…strčit si do něj prst a naklonit hlavu a žvejkat žvýkačku…pomůže to přesně do okamžiku než poprvý polknu…

18:14
trošku bojujeme s overdrivama ve vidění
20:04
ale s úspěchem jsme dobojovali

20:46
mícháme poslední píseň, konečně to vyšlo že je někde skutečně poslední
je to asi hustý umíchat, jelikož se u toho jirka kroutí jako když já hraju nějakou počítačovou hru, kde uhejbám před letícími předměty tak razantně až skoro padám ze židle, jen u toho nepadá ze židle…
voda je studená, ty jsi tak slabá
tak ti zpívám poslední píseň
slova jsou bezbranný…

20:56
tak teď se mi poprvý stalo, že jak normálně sedim tak mi ucho začalo samo od sebe trošku odlejhat… to je teda znatelnej postup … ne že by se mezitim co jsem to napsal zase nezalehlo, ale mám z toho takovou malou opatrnou radost
jo pro dnešek máme domícháno
teda já určitě

16.03.04
13:28
bystrý pozorovatel by si mohl říct… ha dneska začínají nějak později, po prvním dnu plným práce se normálně začali natvrdo flákat… doměnky…
situace je… pochopitelně sýkora (infantilní vtip kterýmu fakt může porozumět asi pětice, spíš však čtveřice lidí, z nichž se ale na netu objevuje akorát jeden… až dva, víceméně sporadicky)… úplně jiná.
svůj dnešní slunečný den jsem zahájil již v 7:30
po včerejšku… hondzik z jack si udělaT HRAČKU mě pozval na pivo do Pod lampiček… stavil jsem se propláchnout si lehce hlavu… bylo to fajn ale nijak náročný, celou dobu jsem slyšel jen na jedno ucho a byl jsem z toho pěkně nervózní, takže žádný vypečený taškařice se nekonaly, dal jsem si pivo dvě… a vyrazil domů.
V noci stabilně choroba, takže jsem ráno vzbudil tělo v 7:30 a vyrazil k doktorovi…
tradiční ataky stařičkých pražanek, který útočily na každýho, kdo se k doktorovi pokusil proniknout s tím že si jen nechává podepsat recept, tradiční čekání…
pan doktor na středisku mi řekl
Nekouřit
To pak jenom výkřik a pád
Čtyři bílý stěny a dýchací maska…

a pak mě poslal ještě na otorynolaryngologii…(asi je to špatně no ale pokus) ušní nožní krční… kde jsem čekal další asi hodinu a půl aby mi pak řekli že hrdlo mám prosáklé, zarudlou zadní stěnu, hypertrof. tonsily bez povlaků a čepů. Že nosní sliznici mám kyprou, zduřelou, sekrece mucin. až mokopurul. bilat., průchodnost omezenou. otoskop. vlevo nález v normě vpravo prosáklý, zarůžovělý, vyklenutý bubínek. Zevně na krku oboustranně zvětšené, citlivé uzliny, vpravo výrazněji.
Dostal jsem pěkně antibiotika a teď už vesele mixujem Tajnou 145

14:15
táák maminko a je to

15:23
to slunce přichází

16:01
to slunce přichází to slunce přřřřiiiicházzzzí

18:41
po krátké přestávce v jeep baru zpět v práci.
obsluhovala nás jakási mladičká servírka, pouštěla si napřed nějakou tvrdou kapelu, pak když nás viděla, přepnula na mladou písničkářku s klavírem. dali jsme se se slečnou do řeči a zjistili, že jde o německou písničkářku, která přezpívala takhle najemno (ani bicí tam nebyly) nějakou skinheadskou kapelu, v který normálně sama zpívá… no co byste tak čekali od baru, před kterým stojí kromě polní kuchyně i bezzákluzový dělo (těžko říct jestli bezzákluzový, alespoň pro mne, který dnes u doktora čerstvě dočetl tankový prapor, kde se to odbornýma termínama jenom hemží). Dali jsme si tam pivo a jirka utopence a teď už jsme zase zpět. Měl by ještě dorazit ML a doufám že se předtím ozve, abych ho mohl poprosit o sýrovou bagetu jelikož mám hlad jako čenkovi děti.
jdu si nakapat do ucha olejový kapky, který mi vždycky po chvilce vytečou z ucha a pak mi po tváři a krku stejká mastnej povlak až vypadám trošku jako arnold schvarzenegger před vystoupením… tak hele, jo, schválně

20:20
chystáme se na pálení a poslech,
dodělali jsme ještě nebe

21:19
a teď ještě pod ledem electronix mix… tu mám asi nejradši skoro:)

17.03.04
13:59
dneska je divnej den….
dneska skutečně začínáme se spožděním, ale způspbily jej okolnisti, které jsme nemohli ovlivnit
teď začal houkat jirkův počítač, v kterým máme uloženou celou desku
vypadá to, že se přehřívá procesor 1775 otáček emily dickinsonové
dneska je divnej den

14:20
a máme hotovo úplně jinde

15:22
teď jsme s jirkou domíchali
už nikdy nebudem spolu
vyžadovalo to hodně mjůtování, takže jsme drželi cudliky na pultu a v jednu chvili ctyri ruce poustely knofliky…tyjo ty haczky… bylo to jak v nakym filmu
ještě ze sme na toho Marka Zelenýho nečekali jaxme chtěli původně…
posloucháme…
15:43
jedem pro MaZel

jo, uco mám smoasebou pořád zalehlý ale furt lepší než kdyby mi ho propíchnul dochtor jaxlibovAL


zde zápisky z neznámýho důvodu končí.
asi mu to ucho propíchli, chudákovi
možná i hlavu

Hu.
Tenhle tejden jsem byl jednak nemocnej, jednak ve studiu. Domíchávali jsme desku, která teď už je prakticky hotová, teda, ne úplně, teď je na světě nějaká okleštěná první verze, která se bude ještě mástrovat, bude se do ní nahrávat asi ještě jeden nástroj a přimíchávat se do už hotovýho mixu, no a pak už jenom obejít firmy a zjistit kdo to vydá. Případně kdo to nevydá. od pondělí až do středy jsem zážitky i vzpomínky na víkend zaznamenával do Hlásiče Kocoura a rád bych to zejtra přinesl na disketě a poskytl to k přečtení, jen na to nesmím zapomenout. Je tam toho hromada, takže vám teď nebudu unavovat oči obsáhlými zprávami a nechám vás těšit se na zítřek.
Ještě thnx to PiR že vás vzal na vejlety, je to šikovnej i když poněkud nesmělej hoch.
Hezkej den

Zdá se mi to, nebo na mě leze nějaká choroba?
Zdá se mi to.
Leze na mě Chudoba.

Mám parádní historky z dnešního večera a noci. Totálně neuvěřitelný.
Co zuza chodí do práce a já běhám do čtvrtýho patra, jsme nějaký unavený... obyčejně se nám nechce nic moc vařit, naopak, je prýma vyrazit někam trošku mimo ten náš byt... tudíž jsme jako lákavé osvěžení přivítali návštěvu PiRa a Iw a vyrazili s nimi... pravda poněkud neoriginálně, do Westu. Ale co je někdy originalita proti zavedené kvalitě a jistotě, že.
Jenže, co zuza chodí do práce a já... no co vám budu povídat, jsme nějaký unavený. Tudíž se příjemný večer netáhl dlouho, a poté, co jsme se strašně přežrali a začali tuhnout ještě v restauraci, v nejlepším skončil. Vyrazili jsme domů si konečně odpočinout.
Přibližně po hodině od chvíle, kdy jsme se uložili na lože, mi došlo, že mám vážný problém.
Po dvou hodinách jsem se pořád převracel, nakonec jsem sebral všechny svoje věci a šel spát do spodní části našeho bytu, jelikož Zuzka taky nevypadala, že spí dvakrát tvrdě a mě navíc ještě stresovaly myšlenky, že jí tim věčným vrtěním budim. Vidíte, zde se ukazuje charakter. Ovšem zcela zbytečně. Dole jsem bděl ještě asi hodinu a půl (cca do půl jedný, je li v sále matematik, může si zkusit vypočítat v kolik jsme šli spát, ale nic za to nedostane, cvičení matka moudrosti a otec tělocviku) a pak se přesunul do ohavně bizardního světa mýho dalšího snu. Pro názornost ho vyprávím jako příběh filmu, představte si sebe v hlavních rolích... podle pohlaví... můžete si však představovat sám či sama sebe i v roli opačného pohlaví, pokud by vám to bylo příjemné.

Hlavními hrdiny filmu jsou muž a žena.
Přijíždějí na nějaké místo...je to dům. Je to trošku zvláštní dům, je to dům muzeum.
Je to dům muzeum jedný zvláštní události, která se stala přímo tady na tom místě, přímo v tom domě. Dva bratři (jeden inteligentní a druhej dement, oba milionáři) a jejich nějaký poskoci si tu udělali takovej soukromej klubík. Jednak si sem objednávali prostitutky a barový tanečnice, vlastně nějakou směsici obojího, ale nějaký dobře placený, zdravý očividně silný, pravděpodobně na kokainu..
Jednak měli u stropu klece, v kterejch měli děti. Byla to nějaká sekta ale spíš taková znuděná strašně bohatá úchylná a furt strašlivě sjetá nebo ožralá parta... takový loupežníci. Bylo to v Americe. Teď někdy, třeba deset let.
Muž začne v tom muzeu a v tom městečku ( je to nějaký malý městečko a ten dům je taková veliká zahradní bouda, která má ale ještě tajný dvě patra pod zem, nikdo ze sousedů, pokud se neúčastnil, o ničem nevěděl), přes který jezděj s tou ženou autem, vyprávět, že byl jedním ze dvou posledních dětí, který tam držely v tý kleci... což jeho žena či přítelkyně, s kterou je ale už dlouho, vůbec netušila. Vybavujou se mu scény, který samosebou vnímá jako dítě asi desetiletý a samosebou úplně reálně. Vidí jak tam ty chlapi souložej, jak tam vobčas zatáhnou nějakýho třeba bezdomovce nebo černocha nebo jejich nějakýho obchodního parntera a bavěj se tím, že mu třeba roztřískaj nohy baseballovou pálkou nebo kladivem a ten kluk si vybavuje jak na to kouká a drží se za ruku toho druhýho děcka který je asi holka, někdy jako kluk, těžko říct. Každopádně k tomu druhýmu cejtí strašnou něhu. A vnímá ji strašně silně... stane se to postupně tim nejdůležitějším co mu zůstává lidskýho. Je špinavej, je úplně, obě děti jsou úplně zdegenerovaný když koukaj jak tam nakonec všechny ty co mučej zabijou a některý zakopou v podzemí toho domu a některý třeba sežerou, nebo je rozřežou na kusy. A mezi tim choděj ty holky jak z kabaretu Marylina Mansona a kouřej dlouhý cigarety ve špičkách a někdy jsou k těm dětem laskavý a jsou smutný a někdy jsou ty samý stejný a ještě větší svině. Je to společnost, která je složená z lidí, který se prostě chovaj jako blázni. Jsou nevyrovnaný, nebezpečný a krutý... a neobyčejně vynalézavý.
Ale největší magoři jsou ty dva hlavní bratři... Jeden vydělává peníze a celý to organizuje, druhej je pologramotná a pitomá zrůda, který se ale nikdo nesmí ani dotknout a pokud si dement něco usmyslí, jeho bratr klidně rozčtvrtí zaživa sekáčkem (viděl jsem to) někoho ze svých kumpánů.
Muž a žena pořád ještě jezděj po městě a on znova prožívá do podrobností spoustu věcí, který si moje paměť už ale neuchovala, jeho jo, jen o tom nevěděl. Prožívá si znova úplně strašný muka, ale vypadá to že se tím zbaví nějakýho vnitřního problému v sobě
Vzpomíná i na den kdy ten bratr magor vytýhl z klece vedle něj to druhý dítě, s tim, že ho zabijou. Vytáhl i toho kluka kterej to vypráví. Ten měl jít na řadu druhej. Stál vedle chlapíka, co tam byl najatej a zaplacenej jako kuchař a dneska tam byl poprvý a vypadal sympaticky...naznačil mu, že by se určitě dalo nějak zdrhnout. Bratr magor mezitím začal strašně ubližovat tomu děcku co teď byla asi holka, ale něco strašně posral a jí se, umírající, podařilo dostat ven. Vypukl zmatek. Bratr chytrej byl momentálně mimo a přijel až ve chvíli kdy všechno hořelo a kolem stály policejní auta. Kluk kterej se zachránil mu vběh skoro do náruče. Bratr chytrej měl v ruce kladivo na rozbíjení kostí, ale kluka odstrčil a šel do hlubin toho baráku dobít svýho bratra magora, kterej moh za to, že se jejich krásný království spermatu, krve a sraček rozpadlo na kusy. Nakonec je všechny zabijou policajti a nebo uhořej ve troskách. Kluka zabalej do deky a je mu dobře, postupem času skoro na všechno zapomene.

Vypráví to ty svý ženě nebo milence v bistru jak od tarantina. Ve městě viděl možná některý z těch ženskejch, vypadalo to, že choděj do nějakýho sboru kde zpívaj takový zvláštní táhlý písně, který se nesou jako soundtrack nad tim městečkem. Povídaj si o celý tý věci, když v tom si ten muž všimne, že kuchař v tom baru je ten samej (akorát o těch deset let starší) jako byl v tom domě. Cítí k němu vděčnost, protože i kdyby se tehdy nestalo to s tou jeho spoloklecnicí( s tou jedinou a nekonečnou sestrou n kterou ta jeho žena či milenka stejně určitě žárlí... možná to byl dokonce ten problém proč tam jeli na to místo... co primárně chtěli vyřešit...jinou ženu v jejich vztahu) asi by mu tehdy pomohl nějak utéct, i kdyby mu za to měl hrozit trest... pochopitelně smrti.
Osloví ho... kuchař si na něj vzpomene a požádá ho, aby o tom nikomu neříkal, že má strach, aby si ho nikdo z těch lidí, pokud by přežili, nenašel. Potvrdil že ty ženskzpívaj ve sboru ale že celý město je všechny tak trochu chrání a nikomu by neřekl nikdo kde je hledat... proto ať o tom mlčí. Muž to slíbí. Řízek jim prozradí, že u sebe doma má nějaký informace, který se mu podařilo shromáždit o těch lidech do toho zataženejch. Muž i žena ho prosí, uprosí, on skončí v práci a jede s nima svým autem k sobě domů. Po cestě mu muž říká, že pokud on ví, z těch obětí tý bandy zbyl akorát on. Řidič se na něj ohlédne a řekne, že to možná vlastně ani radši neměl říkat. Pak šlápne na plyn a auto s tou holkou a s tim jejím mužem nebo milencem zrychlí, čudlíky dveří se zatáhnou a auto zahne směrem k muzeu.

Probudil jsem se s rukama na prsou, byl jsem strašlivě vystíhovanej...huh...
Nezdálo se mi to přesně takhle, spíš napřed ten příběh z minulosti a potom to jak jezdím po tom městě a někomu o tom vyprávím, čímž se ten sen navíc ještě opakoval a taky ještě měnil.
Co zuza chodí do práce, vstává v pět. Co já běhám do čtvrtýho patra, jsem furt nějakej groggy a teď mě ještě bolelo v krku,a tak mi na stůl nandala léky a zabalila mě do peřin. Dostal jsem pusu a šla.
Chvilku jsem koukal do tmy. Pak se rozednilo. Vstal jsem a šel si udělat kafe. Pak vyrazil do práce, doplnil strip co jsem včera nakreslil a tady mě máte. Veselého, usměvavého, krásného a svěžího jako dnešní den.

Včera jsem byl teda opravdu hodně zřízenej...
Přesto se z pondělí nakonec vyklubal nezvykle hezký a příjemný den.
Po odchodu z práce jsem se tedy ještě krátce setkal s ML a vychutnal přednosti obyčejné bublinkaté sodovky... to tak dobře chutná...někdy.
Načež jsem vyrazil domů a po cestě jsme se svolali se zuzkou a zašli na výbornou večeři k Číňákovi co má šikmý voči a vaří čínu. Určitě taky umí karate... a je mu nejspíš už takovejch 500 let, možná víc možná míň.
A pak, víceméně, spát.
Zdály se mi zvláštní sny. Byl jsem v nějaký zemi, kde byla strašně nízká gravitace. Potkal jsem tam nějakou holku, s kterou jsem se tam jako kamarádil a spolu jsme a ještě pak s nějakejma... jo všichni jsme byli takový spíš jako děti... tak ještě s nějakejma dětma jsme prolezjali po římsách a přeskakovali jsme mezi oknama. A byli jsme na nějaký střeše a jeden z nás ukázal... hele...a celá ta země byla pokrytá takovýma kopcema na kterých rostla tráva a na těch kopcích stály takový vysoký domy v hloučkách...a za jedním tím kopcem se začal zvedat černej kouř a pomaloučku ho přibývalo čím dál víc zatahoval oblohu a my jsme seděli ještě ve slunci na nějaký střeše a věděli jsme, že to je asi blbý. A ten kouř pomalu přicházel blíž... a pak už asi jsme se vzbudili nebo co...

Ještě k tomu filmu včera... tady se můžete třeba mrknout na trailer... ale asi spíš to bude k ničemu, myslim že se vyplatí jít na to do kina nebo si to dát i na kompu...v kině vás možná bude rušit chroupání kukuřice. Doma zase kapání kohoutku. A třeba se vám to ani nebude líbit. Jenom že mě to rozsekalo (jak by řekli na funde) a pořád to ještě někde je.

Prima. V nový kanceláři je
zima a cokoli chci, musim si
sem přes dvůr a do vysokejch schodů přinýst.
Ach já nebohej.
Na vojnu se mnou.

Víkend prokalenej a utraCENEJ ale ano, cítím se zvláštně.
Je mi chladno, kocovinový tělo se celý klepe a nic s nim neni, snad jen přehnaně citlivý, mohl bych dělat chodící seismologickou stanici a snímat otřesy povrchu. V pátek ples, v sobotu mi Jirka Chudoba předal úplně dokonalej návrh na obal budoucí obří broskve, v neděli mohutný večírek alá roštěnky s broskvema a aky famózní oběd Honzy Suchýho.
Dneska vyčerpání, jsem přestěhovanej (sám sebou, vzal jsem se a i spočítačem jsem se odnesl pod střechu naší školy, zabral si tady místo a teď tu jsem a vlastně už napůl ne jelikož letím za ML na sraz (ne tu závorku nebudu dokončovat, dnes mám pankáčskou náladu.
Musím říct, že mě dneska ráno absolutně rozsekal film Hodiny o kterým mi všichni spíš posílali rozporuplný zprávy no ale masakr největší...fakt mě už dlouho nic takhle nedostalo... jeden z největších záseků od klubu rváčů. Letim, pa.

Zuza spí spánkem.
Včera měla první noční a dneska ráno se přihrnula jako velká voda s tim, že si bude v posteli ještě povídat...během asi minuty už spala jako dřevo a já taky.
Včera jsem původně chtěl bejt doma a cvičit na kytaru, nebo jít ven s Kašpárkem a jeho bandou... nakonec jsem čekal na holku, která se sice taky jmenuje Naty, ale neni to tamta, jelikož je blonďatá. Měl jsem jí předat klíče, nejdřív kolem sedmý, pak se ukázalo, že kolem desátý. Alespoň jsem dočetl Těžší než nebe, cvičil na kytaru a namazal si chleba máslem a rajčetem.
Když naty s přítelem Zdeňkem (tuším.... ale myslím že správně) dorazili, dovedl jsem je nebezpečnými chodbami (v mém životě se neustále objevují nějaké nebezpečné chodby, které na mne většinou vyskakují v temnotě dalších nebezpečných chodeb) na místo určení. Pozvali mě na jointa, což jsem po dlouhé době neodmítl, zkouřil jsem se jak motyka a pak jsem musel tápat nebezpečnými chodbami zpátky.
Prostě krásný středeční večer, když žena není doma a kocour má pré.

Víte někdo co je to pré?

Dneska u nás na karláku vypadává elektřina.

Může to bejt prima, člověk si odpočine od těch věčných technologií a tak... může si dát černou hodinku, ve chvílích kdy proud proudí si může uvařit černý kafe a nechat na sebe dotírat černý myšlenky, když proud zase fungovat přestane.

Moc extra famózních věcí se mi teď nestává. Většinou se snažim soustředit na to, abych přemejšlel v novejch souvislostech o blížící se desce. Jak Step a nod správně poznamenal ve vzkazárně, jsme v tolku, což je jednak povznášející, jednak mírně frustrující, když začnete přemýšlet o tom, jaký představy a očekávání maj lidi na kterých vám záleží. Určitě je ale takovejhle stav věcí důležitá zkušenost, dost dlouho jsem se tím v minulosti třeba užíral, že někdo může hodnotit a v mý nepřítomnosti komentovat moje jednání... až nedávno jsem si uvědomil, že je to úplně přirozený a není třeba se tím zatěžovat. Nemá to význam, stejně jako nemá význam odhadovat co si tak ti ostatní myslej a promýšlet svý jednání tak aby si mysleli něco jinýho... jelikož spolek "těch ostatních" stejně ví svý a myslí si většinou úplně jiný věci, než se ve svý paranoie domnívám. Rozhodně osvobozující zjištění. Jsem za ně rád.
Hodně času teď trávím s novýma epizodkama a postavama dEmos komixu. Od doby, kdy se na stránkách objevil se zvedla sledovanost, zpočátku dokonce na dvojnásobek. Chodí sem najednou spousta lidí, který jsem nikdy neviděl, o kterých nic nevim a který nic nevěděj o mně. Můžu se pustit do vytváření paraelní virtuální identity a předkládat ji virtuálnímu světu k uvěření. Docela by mě zajímalo, kdo na mý stránky chodí z Finska, jelikož se tu podle statistik objevuje docela často. Z čistý zvědavosti bych poprosil třeba o skromnou zprávu na vzkazárně. Třeba s fotkou nějakýho losa, nebo něčeho takovýho...
Co je charakteristický pro Finsko?
Pro mne snad jen to, že jsem jím projížděl na kole s partou, která byla ciklisticky maximálně zdatná, zatímco já se ploužil jako ten úplně nejposlednější lůzr asi kilák vzadu a všichni na mě museli čekat. Což za charekteristickou finskou záležitost nepovažuju.

Trochu se ochlazuje, elektřina vesele běží, půjdu pracovat a zkusím vymyslet něco parádního, zajímavého a poutavého.
Tak.

Co k dnešku ještě říct, že?.

Ráno jsem zastihl Maťa Mišíka v koupelně a rozcuchanýho, jeho maminka Katarina mi uvařila kafe a společně mi ukrojili bábovku.
Po cestě do práce jsem viděl nápis... nenadávejte na naše kafe, taky jednou budete studený a slabí....
Teď si jdu udělat jedno horký a silný.

Co k dnešku ještě říct, že?

Brutální všechno, nejlepší vzpomínky.
Celej víkend byl samozřejmě plný nejrůznějších překvapení a úkladů, ovšem nic se nevyrovnalo nedělnímu dopoledni, kdy jsem byl ve studiu zpívat. To se dá třeba splíst se slovem splívat, ale splívat znamená, jak mě učili ještě v lípě v lázních, který si mladší ročníky, třeba myshka, nemůžou pamatovat, že se položíš na vodu a tak tam pluješ, což mi nikdy nešlo, jelikož jsem se do vody propadl a začal se okamžitě topit. Zpívat znamená otevřít držku do Kořán (to je taková maličká vesnice, kde žije Panha, postava z knihy geniálního Františka Řezníčka), rozkmitat hlasivky a pořádně to rozjet.
Nedělní dopoledne bylo hustý tím, že jsem otevřel hubu do kořán, ale hlasivky mi nějak nekmitaly, což bylo docela frustrující, jelikož to byl poslední den vyměřenej na zpěvy na nový desce Brosq. Trápil jsem se celý dopoledne, podléhal hustejm depresím a volal ML, jestli už by mohl přijet. Nakonec, asi v sedm večer jsme zašli na oběd, já si dal pivo a cigaretu, vrátili jsme se do studia a inkriminovaný songy jsem nadrtil asi za hoďku a půl... Chybí nám už jenom jeden doopravit a na to a na raw mixy nám Jirka zvukař Mašek přidal jeden den navíc, takže v noci ze mě celá ta tíha spadla, dorazil jsem domů asi ve dvanáct, zabalil se do spánku a nechal si zdát sny.
Zuza byla dnes první den v práci, vstávala v pět hodin. Byl jsem odhodlán ji jít doprovodit... teda večer jsem byl odhodlán... ráno jsem i vstal, ale odhodlání nebylo tak silné jako její rozhodnutí jít sama a nechat mě vyspat. Nakonec se to ukázalo jako rozumnější řešení. V případě, že bych ji neposlechl, byl bych asi teď mrtvej, jelikož jsme od devíti až do dvou stěhovali zase počítače do čtvrtýho alias osmýho patra a teď mám, jak si všímavější jistě stačili všimnout, roztomile debilní náladu přístavního dělníka. Všechny vás zdravím, jdu si dát cígo, a protáhnout záda.
Bylo to faKT strašný. Jsem rád, že to mám za sebou. A před sebou celý veselý den. Přeju krásný zážitky a hezký odpoledne.
Pa.

To to panečku dneska uteklo.
Hajhou, dem na toho panáka.

Právě jsem dostal první dárek k mým letošním naROZENINÁM. Ještě jsem si to nerozbalil ale chystám se...jo, tak hele... jo od zuzanky jsem ho dostal teda, jo tak teď hele, jo?....
Je to knížka...heč..čččč a je to knížka, která se jmenuje Těžší než nebe a napsal ji Charles R. Cross a je o jedný rybě a kdo první uhádne o jaký dostane lízátko a já mám velikou radost sakryš to se musí zapít, poď zuzo dem na panáka...

TAK JO

Tak jsem chtěl i něco svěžího napsat, ale zase musím jít někam něco spravovat, tak sem uploadnu alespoň včerejší kusý zápis ze studia, kde se můžete dozvědět co se dělo v předešlých dílech.

Jo, tak disketa na který jsem si to přines je zničená, takže nic.:))) muhahahahaha

Aspoň vám ukážu pirovu galerku z včerejšího Rock café
Zatím se bavte tam, nebo někde jinde.
pa

Srším skvělou náladou, mám za sebou povedený víkend a před sebou samé skvělé a dobrodružné věci.
Sobotu jsem colou trávil ve svý noční košili v posteli, cvičil jsem na kytaru a skládal různý popěvky, psal jsem si zápisky k desce, napůl práce, napůl odpočinek, kterej jsem po pátku fakt potřeboval.
Večer dorazila ze školy Sjůzn (musím se pochlubit, má novou práci, od prvního března nastupuje na dialíze (pro ty co nevědí a rádi by, normálně středisko s umělýma Ledvinama, strašně prýma věc) teď znovu návrat před první závorku jo? (ježiš já jsem nějakej rozjetej, až teď)) a šli jsme na večeři...no, jasně normálně West... zkusili jsme něco jinýho ale jiná destinace byla zavřená a Zuzi měla stejně chuť na buritos (pro ty co nevědí, něco podobnýho jako třeba rizoto s palačinkou, mletým masem, zeleninou akorát pálivější). Vypili jsme trochu vína a pak si vyprávěli... strašně příjemnej večer.
No a v neděli jsme vyrazili příjemně rozfoukaným dopolednem do Kérfůru podívat se jestli na mě nemaj kalhoty...což sice neměli ale skvěle jsme se prošli po tom výborným železničním mostě jak spojuje podvyšehradský nábřeží s tim andělským. Trošičku jsme procourali starýho anděla (což mi ještě připomíná že jsem za víkend znova přečetl topolovu Noční práci, která je krásná a tajemná (a myslim že jsem z ní pochopil trošku víc než poprvý) a famózního kunderova Jakuba a jeho pána... a to bylo krásný moc) kterej vypadá pár set metrů od naleštěných skleněných monstrózních nákupních a zábavních center pořád stejně zaplivaně a hustě jak si myslim, že vypadal dřív a jak vypadal dřív, když jsem tam bydlel.
Jojo. Bydlel jsem na andělu na úžasným místě ale o tom až jindy.
Dnes mě čeká spousta práce v práci, ale už jsem leccos udělal, uploadnul nový komixy a tak a za chvilku vyrážim odnýst hotovej počítač, pak (snad) přijde tajemný Pan trubka, kterýmu budu vypalovat věci který se má naučit aby je ve středu nahrál. Pak jdu na hodinu zpěvu. Jo. Abych ve středu, kdy nahrávám zpěvy pěkně zpíval a abych taky zvládnul středeční večerní koncert v rock café na kterej vás tímto zvu. Kvůli němu dneska na osmou do RC taky jdu, jelikož tam mám sraz s Michaelem Kyselkou kvůli světlům. No a po tomhle naplněném dni se pak vrátím domů, stulim se do sprchovýho koutu, pustim na sebe vodu a pudu spát.
Mějte také krásný den.

pán je dnes totálně vyčerpán
včerejší akce KOZY proběhla tentokrát zcela bez účasti nahého dívčího poprsí (no dobrá, jistě někdo z účastníků ještě po návratu někde na nějaké narazil, já, vzhledem k tomu, že mám ženu na služební cestě, nikoli) ve fotbálkovém baru.
Opět jsme se rozrostli. V tom největším náporu nás bylo, mmnt, Vašek, Klára, Kašpárek, Hondzik, Dany, Mícha, Petra, Pir, Lucie a já, takže... no? takže deset. Na to že se všichni ti lidé tak úplně neznají to bylo skvělý. Vážně vynikající. Padlo nějaké to pivo či víno, nakládaný hermelínek a sem tam dva špeky proběhly, na závěr se utahaná společnost rozvezla taxíkem a ti co bydlí blíž, pěšky. Krásný večer. Všem zůčastněným...že zdravím.
Ráno v pohodě, jelikož jsem se docela šetřil. Což bylo dílem proto, že jsem dospělý a svéprávný, a dílem proto, že jsem tušil, či věděl, co mne ráno očekává v práci. Ve čtyřech jsme stěhovali přes dvůr a do čtvrtého patra (jedno vydá za jedno a půl normálního) asi dvacet kompů, monitorů, židlí a pak i stolů, to už naštěstí do přízemí. Mám teď ruce trošku jako orangutan a cítím se na spánek.
Ještě tu překlepu pár hodin a pak pa pa práce a vítej sladký domove.
Pustím si kraftwerk a budu si s nimi prozpěvovat
ohm sweet ohm
ohm sweet ohm
ohm sweet ohm
ohm sweet ohm

nazdárek
tak jak je?

dNeska bude akce kterou účastníci spontánně (jsou tam dvě n, žejo?) překřtili na akce kozy
pouštím si empétrojky snažim se celej den o další postavu do komixu
představí se v 14tym díle
ale jde to pomalu
doma domácímu utekl z kranice krab a v noci mi okousal prsty na rukou, takže nemůžu moc kreslit, ani psát

Tak to vidíte, zase jsem lhal.
Ale převčírem se při pondělku nic tak brutálně zajímavého nestalo. Snad jen, že jsem viděl film, podivuhodný film dlužno dodat Trio z Belleville. Zvláštní smutná skorokomedie... no spíš smutnej film, moc vtipnýho se tam nestane, spíš věci, který vzbuzujou takovou nostalgii podivnou... každopádně o něco málo veselejší, než děvčátko se sirkami. Ale krásný. Nádherný animace, a třeba scénka s lodí a šlapadlem, tim nemyslím vtipnou scénku, celou tu scénu s lodí a šlapadlem...no to mi přišlo úplně skvělý. Hlavně ta loď.
Navečer jsme pak zašli za přítelem ML a jeho přítelkyní a přáteli do Baru hned vedle Burundi, popoli jsme , poklábosili s přišedším Janem Vořechem a šli domů se vyspat.

Včerejšek ... no snažil jsem se pracovat s těma stripama co můžete najít hned vedle okýnka s deníkem směrem mmnt doleva šipkou a nebo tady a nebo na ně narazíte při vstupu. Budu se snažit aby ty malý stripy trošku přibejvaly, zároveň jsem si ale vědomej toho, že když si na sebe člověk ušije takovejhle bič, občas nestíhá, takže buďte trpěliví... a nebo kreativní.
Zvláštní filmový týden pokračoval i v úterý, se Sjůzn a Voříškem jsme ve Vyliž si Nema, Anděl (muhaha, hlavně že když někdo jinej dělá tyhle vtipný přesmyčky, ohrnuju nad nim nos, schválně mi to příště dejte někdo pěkně sežrat:) shlédli vynikající a rovněž trošku ujetou Burtonovu Velkou Rybu. Zase zvláštní film. Jsem zvědav co to bude dneska, ale dal bych si cestu do fantazie. Jen nevim, kde bych k ní teď asi tak přišel.

Zatím nejdůležitější událost dne zde
Zbytek ze včerejška povim až bude víc času. Hrajte si.

Pondělí.
Takovej hustej den, že. Každej den má nějakou náladu, barvu, svůj specifickej smrad... zvláštní. Pondělí má barvu tak růžovou asi jako třeba dáseň. Trošku nažloutlou. Každopádně vybledlou.
Pondělí je zastřený, trošičku rozostřený. Pondělí je trochu jak narkóza. Čerstvě amputovaný víkend ještě cítíte jak svědí, ale už si ho nemůžete podrbat.
Pondělí je jako palice, která vám proletí hlavou a zanechá vám na svým místě právě tak akorát tu dáseň.

Jo. Garfield třeba nenávidí pondělí.

Narozdíl třeba od pátku. Pátek má leckdo rád.
Jeden můj kamarád ho sice nesnáší, ale to jenom proto, že když byl malej, tak ho na návštěve u sousedů jeden pátek pokousal a o pět let později, když byl na výletě ve francii, ho jeden teplej pátek naháněl pod eifellkou, zatímco já nahoře klepal kosu a doufal, že to slítne teprv až slezu.

Favoritem tohoto víkendu byl jistě.... no jak pátek tak sobota. Do lípy jsem odfrčel už ve čtvrtek večer, abych si trochu odpočinul a vymyl hlavu. Páteční zápis přikládám zde a na obou stranách odděluji hvězdičkami:

***
restartovat
dobré ráno kubo
je jirka doma?
je, spí
nebude ti vadit…?
úplně v pohodě

tak, honza si dělá omáčku s knedlíkem a já jezdim prstama po klávesách hlásiče požáru, o kterým je známý, že se jmenuje kocour a že dělá zvuky jak vetřelec. zezadu mi na display dopadá světlo od okna. prave jhorní roh je teda osvětlenej a jsou na něm vidět šmouhy a škrábance.
omáčka s knedlíkem hotová. honza usedá k obědu.
smotnem brčko možná, ale nikam neletim
nojo… jako obvykle, když sedím v kuchyni, poslouchám soundtrack k samotářům. Včera jsem dorazil do lípy, šel jsem někoho hledat do města. nakonec jsem stejně poslal textovku myshi ať mě vyzvedne až půjde pro obršku do narexu.
honza jí a čte si reflex. hltá. jídlo i písmenka.
nakonec jsme stejně byli trochu pít.
bolí mě hlava… bylo o příjemný, docela lehký. povídali jsm e si o potratech, miro žbirovi, halucinogenech a speedech, o psychiatrech a šacování policií… spoustu věcí.

bratr spí v pokoji.
honza vylizuje talíř.
na dvorku si hrají děti
za chvilku si možná půjdu pro diskmena. včera jsem po městě poslouchal wilco. ještě v noci, když jsem se vrátil.

honza šel zjistit, jestli se mu kousnutý počítač nerozběhl, zatímco jedl. Pokud ne, restartuje jej. Pokud ano, restartuje mne. Doufám, že ne.
Všechny smysly mám teď dokořán.
Nozdrami vdechuji vůně, co se rozbíhají po kuchyni.

more cheeba
i would like to meet a spaceman

připadám si někdy jako netvůrčí zamindrákovanej mimozemšťan

přišel bratr jiří:
až budu bohatej, koupim ti diskmena
takovýho co přehrává mptrojky
no, takovej co má zuzka ti koupim
né, já chci něco jinýho… motorku
hm… a jakou?
aby přehrávala mptrojky

jirka si udělal oběd… sedí tam co předtim honza
jí zatím opatrně a mluví
me o filmech

bratr nedojídá…
nechává pokrm na stole a odchází


dojedl jsem bratrovu porci dal jsem si vlastí
zas mi bude blbě
***


Tak to máme pátek.
Sobota zcela ve znamení koncertu v klubu Progres.
Výtečný, dopoledne jsem se spíš tak povaloval a rozezpívával a snažil se nějak se naladit... fajn...kolem třetí dorazil mári, naložil mě a jeli jsme do klubu. Cestou jsem zaslechl v autě písničku zpěváka Bohuše Matuš, o kterým jsem si myslel, že když už je ta nová muzikálová hvězda a pěvěcká, že bude třeba kolem sebe mít tým lidí, který na něm budou pracovat aby to znělo fakt dobře.
No tak buď nemá, nebo má prostě smůlu, jelikož to znělo fakt blbě.
Já vim, vozit se po něm je možná třeba jednoduchý, ale až mě to překvapilo, divná písnička, podivnej text a fakt zvláštní zpěv. U někoho o kom se tolik mluví na oficiálních místech bych prostě čekal něco trochu víc než podprůměrnej popovej doják průměrně zazpívanej.

Ok. to nedělám často že bych se takhle rozohnil, doufám že až se mi to obratem vrátí, unesu to:)

Koncert.
No ono prostě hrát v Lípě je něco úplně jinýho než hrát třeba v Praze nebo kdekoli jinde. Když si půlku koncertu (a to i věci, který nevim jak k nim přišli) lidi zpívali s kapelou, překvapilo mě to. Jasně, dřív to tak bejvalo ale to jsme v lípě hráli jednou za dva měsíce a jakmile jsme nehráli tři, byli jsme nervózní, jesli někdo přijde.
Sobotní večer byl teda pro kapelu trošku netipicky euforický. Zahrál si s námi Pavča Zlámalů a bylo to fakt hodně jak před nějakými třemi lety, jen se nám hrálo líp. Publikum bylo úplně nejlepší a fakticky nás to všechny trošku rozebralo... danke. No přestanu se dojímat, nebo skončim celej uslintanej. Doufám, že se nám podaří brzo se do lípy vrátit a zahrát si tam třeba s dnesjazzem nebo tak.
Tedy.
Jestli je pondělí růžovožlutý a rozmazaný jako dáseň, včerejší neděle byla příjemně tmavě modrá, jan bych si dal ještě týden v klidu naloženej jako okurka v nějakým láku, jako sigourney weaverová ve vetřelci čtyřce jak na začátku plave v tom válci. To bych si přál.
Tak snad někdy jindy.

Na tento článek reagoval PiR pouze slovy:
Tak v takovém světě my žijeme


je pravda že to muselo bejt hustý. hlavně největší žrout ze sboru to asi pěkně odskákal.
hu... nechtěl bych být na jeho místě.

Tak peněženka paní B. se našla.
V průjezdu někde na Andělu (ty se rojej co poslední dobou). Bez peněz, naštěstí s dokladama. Paní, ještě dneska ráno pěkně vypsychlá, už mluví normálně a neklepe se po celým těle.
Včera jsem byl na cigaretě s panem ff a ten kluk se u nás ve spěchu zastavil, ještě si s náma povídal. To už musel mít tu peněženku u sebe a bejt docela nervózní... možná. Ale furt měl ještě dost kuráže, aby se nám koukal do očí. Máme ho zachycenýho na kamerovým systému školy. Bohužel to prý policie jako důkaz neuzná. Kdybych jeho fotku vystavil tady, mohl by mě zažalovat až o půl milionu za urážku, jelikož jako důaz je to neplatný a já jsem ho poškodil. Tomu říkáme doma v lípě mazec.

Jsem ale rád, že se našly alespoň ty doklady a tak. Vlastně to mohlo dopadnout hůř... to je taková ta útěcha relativně slušnejch lidí co zákon překračujou jen občas střídmou konzumací... no, možná bych si měl dávat pozor na ten jazyk, žejo.... prostě střídmou konzumací
btw... je chmel co? zelenina? Takže občas i nestřídmou. Ale lepší se to:).

Včera jsme byli se Zuzankou v kině na filmu 21 gramů. Od téhož režiséra jsem viděl už Amores Perros a to se mi líbilo i když sem tam s výhradami. Ovšem 21 gramů jsem přijal naprosto bez výhrad, strašně mě to vtáhlo, strašně jsem si to užil. Další z mnoha výjimečných filmů. Vynikající ňuňánek Benicio del Toro (Torro?) a skvělej Sean Penn a Naomi Watsová a ... jo.
Dnes jsem ve filmovém řádění pokačoval. Konečně jsem skouknul Finding Nemo. A to je teda taky (jak říkáme doma v lípě) mazec, i když zcela jiného ražení. Jelikož jste to už všichni viděli přede mnou, nemusím k tomu nic víc dodávat.

Jinak já mám dneska pátek.
Vy ne?
Ach tak,
to mne mrzí... no já si dnes vzal dovolenou a jedu domů pracovat na posledních fázích desky tedy teoreticky se připravovat na míchačky a prakticky zpívat a rozezpívávat se na zpěvy a sobotní koncert broskví. Stavte se podívat.
Pro ty, který zaujal strip s andělem, tady jsou další tři pokračování.

(1)
(2)
(3)
Hezký víkend, užijte ho.
A v sobotu s některými nashle.
Mohl by to být, jak mi říkáme v lípě...

MyDOOM úřaduje.
Pro ty, co nevědí, jeden z nejnovějších virů. Tuším, že jsem o něm už psal a víc si o něm můžete přečíst na Igiho stránce o virech. Asi to má nějakej význam občas popíchnout pana Gatese, ale tenhle vir mi v poslední době přidělává dost práce, stejně jako dalším lidem kteří někde za mizernej plat pracujou jako IT a Velkého Billa se to nejspíš ani nedotkne. Je to trošku, jako když vám nějakej skinhead zmlátí kámoše a vy jdete a rozbijete držku nějakýmu policajtovi, pankáčovi, nebo prostě náhodnýmu kolemjdoucímu a pak mu řeknete, ať si to vyřídí s tim skýnem. Neuvěřitelná logika. Jestli někdo chápe, rád si nechám vysvětlit.

U nás v práci máme paní vrátnou. Jmenuje se od B. nějak a mám k ní takový ambivalentní vztah. Strašně často se hroutí z hloupostí a volá, že má zavirovanej počítač, ale hned spěchá s tim aby mi řekla že to ona ne, to ten a ten, případně ten skinhead. Je taková trochu přecitlivělá.
Dnes jí nějaký student požádal o změnu hesla... ona ho pozvala do své kukaně(jelikož kromě toho, že je přecitlivělá, je i velice laskavá), on si tam sedl a když řekla že ho nemá v databázi, rozloučil se s tím, že se ještě vrátí. Což zatím neudělal a nepředpokládám, že by se do toho pustil. Ukradl jí totiž pravděpodobně pěněženku, v který si nesla domů vejplatu a s peněženkou i všechny doklady. Milá paní B. se z toho docela sesypala a je mi jí líto a řikám si...no nejsou to zmrdi ti zloději.
Co myslíte?