17|03|17 ^

je to krásné, děkuji

jediný věci, kterých se mi
nedostává vrchovatě
jsou
čas
a peníze

jinak mám všechno
co si můžu přát


když si to takhle člověk přerovná, je to vidět jasně.
když vysvitne slunce.

čas jde navíc různě ohýbat, tvarovat a do jednoho odpoledne se toho vejde opravdu hodně. a peníze? vždycky přijdou, zarachotí v soukolí a když odtečou, zbudou po nich třeba závěsy, skříně, knihovničky, cesty, noclehy, nápoje, pokrmy, pohledy, sluneční brejle, knížky, desky... tak to s penězma bejvá...
možná bych se tím mohl míň stresovat? a na to bude potřeba ve všem udělat naprosto průzračnej pořádek.

cejtim velkej vděk za všechnu tu radost a za všechny vzácný lidi a věci v mým životě

canny dne bře 17, 17 | 09:32 | ANJEL | feedback

15|03|17 ^



canny dne bře 15, 17 | 15:05 | ANJEL | feedback

15|03|17 ^

39

na své devětatřicáté narozeniny jsem se ráno vzbudil a u mé postele stál balíček... hnědá papírová taška s přestřiženejma ušima (to kvůli kočkám, jak nám doporučila kdysi Sísa a jak ověřila Placka později) a v ní polaroid a sada osmi snímků na zachycení dne. a obálka s první indicií.
následovala snídaně v Cobře a procházka Stromovkou a rozpoznávání koktejlu v Oku a další šifra s kompasem a křídlem, která nás dovedla na Synkáč na pálivá křidýlka do Westu a potom kolem papírnictví nahoru po Nuselských schodech do Fra, před kterým mi Domingo zazpíval Where is my mind a kde jsem od pak Máši dostal komiks Klub rváčů 2, kterej jsem si dlouho přál...
jeli jsme zpátky tramvají, venku studeně foukalo...
domů jsme dorazili chvilinku před tím, než jsem měl odjet do Zenitu. a chvilku poté, co jsem měl do Zenitu dorazit, jsem s kombem a pedalboardem čekal na über před domem.
pan taxikář byl ukrajinec a řídil pro über druhý den. během těch pár hodin před tím, než jsem nasedl, mu dva lidi utekli bez placení. byl z toho rozhořčenej, ale když Veletržní problesklo slunce, který se rozhodno na chvíli ukázat, uznal, že to je nádhera. taky mi vyprávěl, že pracoval pro ukrajinskej kulturní institut a vyzvídal, co jedu dělat.
přiznat, že jedu hrát na křest svý knížky bylo samosebou příjemný
moje ego se koupalo v mlíku a mléce

Bára už měla v Zenitu všechno připravené, knížky, samolepky i malou EET pokladnu. pozvolna začali chodit první lidi a jelikož došlo i pár opravdovejch introvertů, začal jsem hrát mnohem dřív, než jsem myslel.
koncert to byl podivuhodnej, hrálo se mi střídavě, na začátku každýho ze tří setů vždycky blbě... a pak se to vždycky zlomilo a bylo to dobrý, nebo aspoň vzrušujícím způsobem divný (aspoň pro mě)
a pak jsem seděla a podepisoval knížky a jak jsem nepil alkohol a jen kouřil konopí, chytal jsem se během toho večera do různejch emočních dialogů a sledoval, jak se to kolem mění, jak je každej jinej, jak je kdo ráda jak to projevuje, kdo je jak vtipnej, kdo se tváří smutně a taky že Máša je chudák bledá a pak zase červená a že si mne krk, kterej jí přes ten den a bojovku, kterou pro mne připravili, nějak ofoukl ten studenej vítr...
a tak napřed vyrazila domů ona
a o necelé dvě hodiny později i já

byly to krásné narozeniny...
ještě nikdy jsem neměl takovouhle bojovku a bylo to super. děkuju za tu energii a pozornost, užil jsem si to a nesu si vzpomínku na ten den, vychladlou Stromovku, lahodnej koktejl, pálivý křidýlka, procházky a cesty, nesu si ji s sebou jako luxusní dárek, kterej jednou doceněj třeba i naše vnoučata...

v sobotu jsem moderoval Loukovský ples a bylo to těžší, než jsem předpokládal
v neděli jsem navštívil maminku, dovezl tátovi ortézu a najednou zase bylo sedm večer...
v pondělí jsem z práce frčel do Vršovic nahrát zpěv do písničky, která se jmenuje Neděle
včera na Stodůlky pro desku stolu, všechnu odpolední práci jsem pak vyměnil za přípravu přírodních kuřecích řízků pro nastydlou Marušku a sledování Karla Rodena v seriálu Terapie... videa s tutoriály pro mladé brokery, kteří by chtěli začít obchodovat na burze, patří k těm nejméně přitažlivým videím, co jsem kdy viděl. přesto se jima musím prokousat, vyzobat důležité informace a přetavit je do jiných videí...

venku je krásně

za hodinu vyrážím na zkoušku divadelního představení Zářez, pro které dělám hudbu, aniž jsem se pořádně nadál...
zítra ráno zase do studia
pak dál koukat na burziány
pak se uvidí

je ještě něco, co bych si přál k narozeninám?

přál bych si být s Mášou čtrnáct dní (nebo klidně měsíc) doma jenom s kočkama, chodit na procházky do jarní Stromovky a Letenskejch sadů, pracovat na knížce, kreslit a hrát. dopsat poslední texty na Zvíře a ponořit se konečně do toho příběhu.
občas vyrazit na koncert
a jinak bejt doma.
spolu.

canny dne bře 15, 17 | 13:23 | ANJEL | feedback

09|03|17 ^

dny ubíhají rychle jako mraky po obloze
včera jsem hrál v černých ženských šatech a paruce na pódiu Venuše ve Švehlovce jako doprovod improvizace Simony Babčákový a její skupiny No a...
bylo to hezký hraní a třeba Máše se prý spojení hudby a dění na pódiu líbilo nejvíc, co při společných představeních viděla
napadlo mě včera v tom krásném prostoru, jak moc bych byl vyplesklý z takovéhle situace ještě před pár lety. a jak jsem teď byl soustředěný a opravdu rád a pořád je to sváteční záležitost. a zároveň jsem pak byl ten první se sbaleným pedalboardem, kdo se loučí a mizí domů.
děje se toho totiž pořád hodně.
nějakým zázrakem zatím vždycky zvládnu dokončit to, co je potřeba, těsně před uzávěrkou... kterou většinou lehounce posunu. včera jsem mezi prací a Venuší dodělal velký kusy hudby pro představení Zářez, který bude mít v březnu premiéru, na kterou nebudu moct, jelikož budu hrát v DUPu. jup.

dny jsou to dobré a prozářené sluncem
jen toho spánku by bylo třeba víc
a to všichni řikaj, že to teprve uvidíme

canny dne bře 09, 17 | 10:14 | ANJEL | feedback

06|03|17 ^

PRAHA EXISTUJE

zejtra ti vychází knížka, povídá Máša během včerejší ospalé neděle.
a měla pravdu.
v sobotu před osmou ráno přijela na návštěvu maminka s panem Suchým a malým Vojtíškem. dali jsme si snídani a pak vyrazili na procházku... do PRahy přišlo jaro, došli jsme až na Kampu k Modré lišce, v Potrefené huse si dali oběd a já potom rodinku odvezl do IKEA a jel dom.
v neděli jsem trochu pracoval, dopoledne jsme vyrazili na výstavu minerálů, odkud jsem si odnesl zkamenělý černý žraločí zub starý několik stovek tisíc let. procházkou jsme doklouzali na pálivou čínu a zbytek dne se tak nedělně poflakovali a já se ponořil do hudby. za necelou hodinu mi pod rukama vbykvetla zvláštní skladba, která se jmenuje PRAHA EXISTUJE a zní v něčem podobně a v něčem hodně jinak, než hudba, kterou dělám obvykle.
zvuky i postupy jsou snad stejný.
ale to slunce, který zevnitř žhne, to uklidňující, jasný, přátelský, laskavý a zároveň mocný světlo, to jsem si musel odněkud přivézt... možná z toho zimního Porta. vlastně bych řekl, že skoro určitě.

a dneska?
dneska mi vychází knížka.
jmenuje se Když piješ...

canny dne bře 06, 17 | 12:29 | ANJEL | feedback

02|03|17 ^

pravidla byznysu

upomínám dlužníky, připomínám faktury...
teoreticky jsem docela dost v plusu...
po zaplacení telefonu a dluhu na zdravotním se pohybuju spíš kolem nuly
příští a přespříští měsíc mne čeká ještě sociálka...
pak budu nějakej čas zase na nule
zodpovědnost velí, zapojit se do práce, kde to jde
mysl občas panikaří. pan vedoucí klient dneska na schůzce vyhlašoval že:

žádná sviňárna neni dost velká, pokud jde o vítězství... to je základní pravidlo byznysu

všichni se povinně zasmáli. koukal jsem do podlahy z jemnýho písku, na svý nový kožený boty, něco mezi elegantní a sportovní obuví. na špičce začínaj bejt pomaličku zase trochu ošoupaný. měl bych si je přetřít krémem.

a teď sedím... a píšu lidem, co mi dluží za moji práci...
potřebuju udržet rezervu z peněz, který jsem dostal od mámy
potřebujeme koupit skříně a skříňku pod gramofon a vůbec, spousta toho bude ještě třeba
když na to myslím, někdy je to v klidu, jindy se mi to svírá u srdce

"lidi, kteří si nedfělají hlavu s penězi, jsou šťastnější" píšou v novinách

nestěžují si jejich blízcí, že jsou sice šťastní, ale nezodpovědní?

kolik stojí zen?

canny dne bře 02, 17 | 20:07 | ANJEL | feedback

01|03|17 ^

zajímavý místa
dneska si jdu nechat udělat svoje pátý tetování
asi před rokem zmínil Tomáš, že by si chtěl nechat vytetovat na paži symbol, kterej pro obal Kontaktu vynašla Míša Verbová. zeptal jsem se ho tehdy, jestli by byl v pohodě, kdybych se k němu s tím tetováním přidal. tak, jak jsme společně točili zmíněnou desku.
Tom souhlasil, tak jsme poprosili hellí supertatérku Nayanu, na půl roku dopředu se objednali... a bylo.

půl roku, to je fakt dlouhá doba...
ale v létě jsme se s Tomem potkávali většinou jenom na koncertech, podzim jsme s Mášou strávili na cestě, takže jsme se viděli třikrát, čtyřikrát. z plánovaného společného výletu několikrát na poslední chvíli sešlo. a z krátkých zpráv a vlastně i víkendového nahrávání mi Tomáš občas přijde tak zvláštně napjatej a nespokojenej a přednakrknutej
trochu mi to připomíná situaci kolem prvních termínů nahrávání Kontaktu, krátce po tom, co jsme se rozešli s Olgou. tehdy to padlo

dopíšu řádek a vyrážim z práce do kavárny, kde si před tím naším slavným tetováním dáme kafe a třeba si řeknem, co jsme za poslední roky nestihli

canny dne bře 01, 17 | 09:53 | ANJEL | feedback

28|02|17 ^

ve vlnách

ve čtvrtek jsem kolem čtvrté nabral doma Lindu a ve Vršovicích Mari Kieslowski a vyrazili jsme napřed zacpanou Prahou a pak po D1 napřed na Brno, pak na Olomouc, pak na Nový Jičín a pak na Kopřivnici
ve čtvrtém patře paneláku nám Tomáš připravil večeři, přivítali jsme se s Kamkou a Emičkou, přejedli se a postupně se oblocali spát.
pátek, sobotu a neděli jsme trávili v Tomově studiu Animan, kam z námi dorazila ještě Maruška Puttnerová a Aid Kid. když jsme v neděli odjížděli, měli jsme nahrané další 4 základy a spoustu fotek, zážitků a videí
cesta zase zpátky domů utekla rychle, D1 byla sjízdná a všichni jsme byli rádi, že jsme zase doma u svých blízkých, řekl bych
bylo to krásný i náročný, střihli jsme si euforie, hluboký souznění, ale i nervozitu a strach a zpruz...
kolem hudby je vždycky spousta emocí a tahle bipolarita asi spoluvytváří to potřebný napětí, který nás při poslechu občas prudce chytne za bránici, nebo nám vyrazí dech z plic

když jsme v pondělí ráno, jeno o pár hodin později, zasedli k dalšímu pracovnímu workshopu a klientská výprava začala uprostřed úvodního slova nahlas řešit, jakou že máme wi-fi a že nám nefunguje, říkal jsem si, jak nakonec šest rozcitlivělých a rozevlátých umělců ve studie pracuje mnohem účelněji, s mnohem větší úctou k silám, dispozicím a času druhých

je to tak, poslední dobou mě všechny ty kancelářský termíny a výmysly huntujou, nedávaj smysl, i když se tím snažím netrápit. jsou to takové vlny
tak jsem do nich zase zaplul
včera jsem se eště v Oku potkal s dvěma děvčaty z Opavy a s Vladivojnou, s kterou tam budu mít v dubnu výstabu a koncert
pak ještě s Honzou Průšou a Radkem Antlem
pak byla noc
a teď je teď

ty báječné pracovní dny ve studiu jako by byly týden vzdálené
teď domů, pokusit si udělat úkol v Abletonu na dnešního Bonuse...

těším se na večer, na klidnej večer, nejradši bych s Mášou (a nejlíp i kočkama) odjel k jezeru a koukal do něj tak týden
co vy?

canny dne úno 28, 17 | 12:06 | ANJEL | feedback

23|02|17 ^

masakr, hromada práce furt
to si vlastně nestěžuju nikterak, je to zábavný a tím, jak zvládám jeden úkol za druhým, se mi ulevuje od různých nejistot a rozpalů. zároveň to nic nemění na tom, že těch úkolů pořád spousta zbejvá a lidi, kterým odepisuju se zpožděním, moje radost z množství úkolů splněných, nejspíš tak nerozrajcuje.
z NMDS frčím v úterý na Bonuse a jeho kurs Sounddesignu, večer pak připravujeme workshop Jak psát, kterej ve středu mezi devátou a třetí odprezentujeme jedenácti lidem. a je to bezva. při společný práci se takhle často znova objeví, jak lehce se nám společně s Mášou kooperuje, jak je to lehký, přirozený a radostný. bavilo to nás, bavilo to podle všeho frekventanty, dostali jsme oběd a báječnou kávu a muffin, co byl zosobněné čokoládové šílenství.
z kavárny (těsně vedle baru Kozička kde jsme 10. 3. před šesti lety dostali přes hubu po křtu knížky Anjel) jsem frčel na Pražského povstání pro nový looper, do práce pro pedalboard, všechno doma smontovat dohromady a hurá do Kaštanu. letos už po druhé. tentokrát mnohem lepší než ten první, vyděšený a zatažený koncert bez alkoholu.
a pak domů.
udělali jsme si táborový ležení v obejváku, kočky v noci napřed děsně zlobily, ale pak prej spaly s náma.
teď moment mikroprokrastinace u blogu a pak dopsat text na web pro další Lasvití světlo. kolem třetí odjíždíme s Lindou a Marií Kieslowski do Kopřivnice.
těším se moc, těším se moc na dělání hudby.
a taky bych moc rád zůstal doma s Mášou a kočkama a tábořil v obejváku...
jsou to dobrý dny... plný a radostný
děkuju

a teď hurá do práce, je třeba před odjezdem napsat a zařídit spoustu věcí.

ILLE mají nový klip, který mi přijde povedený
přeju dobré dny



canny dne úno 23, 17 | 10:17 | ANJEL | feedback

16|02|17 ^

valounek

ráno jsem vstal brzo a udělal práci
díky tomu jsme se pak ráno mohli vypravit na bleskový výlet do bájné Spomyšle, kde jsme kočičí ani gramofonový stolek nenašli. jedna skříňka ovšem uvázla přinejmenším v jedněch očích.
rychlé jídlo u McDonalds je těžké a cejtím ho v břiše, stejně to ale bylo moc hezké, sedět v tom slunci
takové klidné, jakoby samozřejmé chvíle. nejkrásnější momenty, který si v tmavejch vodách podzimů prohlížíme jako zářící drahokamy. jako časně jarní slunce skrz obří okno nad Letenskou plání

znamenám si
moment štěstí

valounek

jak by řekla

stejně jako ve chvíli, kdy to řekla.
poslední pozdravení s oceánem, na maličký utahanýpláži, krátce po tom, co jsem málem napomohl k drobné dopravní nehodě. běží k vlnám a lítá v nich bosá a loučí se, kolem procházejí mlčky zachumlaní Francouzi venčící své psy. a pak ji nesu na zádech, jak má zmrzlý nohy.
a ona z mýho hřbetu sleduje poslední mořský kameny loňskýho roku a jednou za čas vyhrkne:

valounek

canny dne úno 16, 17 | 14:27 | ANJEL | feedback

15|02|17 ^

včera jsem byl na


canny dne úno 15, 17 | 15:03 | ANJEL | feedback

13|02|17 ^

překrásnej klidnej víkend
dlouho jsem spal
v sobotu z fleku do dvanácti
rozkoukali a dokoukali jsme seriál AO, kterej se nám oběma dost líbil. seděli jsme přitom na gauči, co jsme minulej tejden přivezli z IKEA a kočky se tam povalovaly s náma. jsme všichni pořát trochu nesví z toho, že se neválíme společně v jedné posteli. tenhle víkendový kompromis je ovšem více než přijatelná náplast a aspoň si toho koté víc vážej. měli jsme thajské nudle, falafel, párek, domácí i kupovaný chleba, sežral jsem tři (slovy 3) halvy, v neděli dopoledne si byl zaběhat.
když si jdeš po dlouhý době zaběhat, neber si starou ponožku s dírou, že ji pak vyhodíš, uděláš si o díru puchejř, strhneš si ho a do konce tejdne se budeš chtít vymlouvat, že to bolí...
bylo to docela ostrý... možná spíš tupý, měl jsem lejtka těžký jak krabice od mlíka naplněný pískem.
omylem jsem si zapnul pobídky přednamluvených trenérů... vždycky jsem se lekl, když mi nějakej negr začal repovat do písničky, že ještě dva kiláky, ale popravdě a ke svýmu překvapení mě to vlastně bavilo...
nebylo, nebylo to zadarmo
ale bylo to dobrý
vytřídil jsem tři ze 4 posledních krabic v ložnici...
viděli jsme neuvěřitelně sprostej a místama metageniální animák o párcích a žemlích a rozkoukali i další, o něco laskavější V hlavě...
vyndal jsem S bass, subbarytonovou kytaru, trochu ji oprášil, očistil struny, zahrál si, myslím, že se to bude hodit do nových písniček Zvířete
takhle klidný víkendy a dny
bych si teď přál
bylo to opravdu posilující
dnešní ráno jsem se vzbudil odpočatej a bez paniky
děkuju



canny dne úno 13, 17 | 12:21 | ANJEL | feedback

10|02|17 ^

včera vinyla
vlastně jsem se tam měl moc hezky
nejvíc mě bavili Tomáš Palucha
ale i Fiordmoss a WWW
byli taky hezký
kdyby takhle milý byly večírky bez alkoholu, říkám, proč ne?

canny dne úno 10, 17 | 09:04 | ANJEL | feedback

08|02|17 ^

dej si
bílej šum a ledoborec
pusť si to pod všerchny ty syntetizátory
cestou do práce jsem si nazpíval první verzi textu do písničky, která se bude asi jmenovat Mikrodramata a bude jedna z těch, který se objevěj na desce Zvíře jménem Podzim.
včera jsem se vyvlíkl skepsi ze všeho toho spěchu, když jsem si v Copy General nechal udělat pár samolepek, podle obrázků, co si ke Zvířeti kreslím...
je to jako když si stavíte domek z karet, nebo skládáte hlavolam. v jeden moment se to celý chytne jakdyby, a začne to zacvakávat a zapadat do sebe. miluju ten pocit zacvaknutí.
dneska ráno, po cestě kolem Sparty, když jsem vedle čtyř proudů silnice mohl zplna hrdla zpívat do telefonu... třeba
dělá mi to dobře.
to zacvakávání.



canny dne úno 08, 17 | 10:05 | ANJEL | feedback

07|02|17 ^



zase mne naplňuje pocit, že nestíhám...
a opravdu...
krabice na vytřídění stojí pořád v ložnici, jednu jsem třídit začal a po půl dni jsem ji večer zase složil zpátky.
ALE!
byli jsme v IKEA a koupili toho víc, než jsme původně měli. vlastně to takhle v sobotu ráno bylo prima, znervózněl jsem až na konci, kdy se za náma objevila přílivová vlna dalších nakupujících... ale stejně jako můj kolega Surfař, svezli jsme se s ní, propluli skrz pokladny, naskládali všechno do Jeřabky (který pořád dlužim automyčku a luxování, ale tenhle tejden to už rozhodně udělám) až po střechu a celou sobotu montovali. máme knihovnu Billy (bože, miluju knihovny Billy, jednou si postavim zahradní pracovnu jenom z knihoven Billy, jako izolace budou sloužit knížky, v létě tam bude chládek, v zimě se to ohřeje pomocí malých kamínek, ve kterých budu taky pálit knihy, prostě paráda), skříňku, závěsy (který nám Matěj pomohl v neděli namontovat, nebo spíš možná namontoval) a vrcholem toho všeho je extrémně jednoduchá rozkládací pohovka rozložitelná na spaní pro dva jak fík. kočky si ji samosebou zamilovaly a teď se na té pohovce shlukujeme celá rodina a koukáme společně do míst, kde by normální lidi měli televizi. a máme se hezky.
jen ta krabice na vytřídění...
v práci jsem dostal nový úkoly, znamená to, že bych tu teď měl bejt víc. což jsem stejnak byl. znamená to ale taky, že ten čas dostanu zaplacený.
takže čas, kterej nebudu věnovat sobě, Máše a kočkám, čas, kterej nebudu věnovat hudbě, kreslení obrázků do knížek (musim zavolat tomu Honzovi Průšovi a dočíst tu povídku, co mi poslal!) a psaní knížky vlastní, čas, kterej zbude... budu v práci.
to dává smysl.
pomalu jsem zdravější a zdravější.
trochu klidnější.
jen mám pocit
že furt tak trochu
nestíhám

AGU mi poslala tenhle klip. Agu je taková holka, Polka, původně, ale žila dlouho v Čechách a pracovala tu v mateřský školce. a hrála písničky. potkali jsme se někdy loni v Oku na jednom večírku, nebo jsem si tam možná jenom četl a u toho pil pivko, ve večírek se to změnilo až pak... potom jsme spolu hráli, nakonec i na Hradeckém Slunovratu, kdy jsme zpívali tuhle její verzi písničky Zamilovaný.
album AKT poskládaný z našich coverů vyjde někdy v květnu, červnu. Loni jsem to nestihl. A letos už bych to měl pomalu začít dávat dohromady. sakryš.
jak řikám...

canny dne úno 07, 17 | 11:43 | ANJEL | feedback

06|02|17 ^

to bys neuhodla
v Boleslavi na letišti
no... nojo, normálně... na letišti, v restauraci
ne... neletim nikam...
MG
co? no tak se jmenuje ta restaurace. MG restaurace
ne, nevim. nejsou to nějaký auta? nebo motorovej olej? nebo tiskárny? MG?
možná leteckej, vidiš...
nedávám si nic... ani se mě neptali, jestli něco nechci... jenom jestli jdu na natáčení
já nevim moc na jaký natáčení... nějakej pořad s kuchařem snad
roastbeef dělá zrovna... prej se to protáhlo...
no neobědval, takže jo, mám hlad, myslel jsem, že to bude oběd...
o mase se budeme bavit, o mase...
no a pak autem zase domů, doufám, že nechytnu příliv Pražáků co se vracej z venkova
ze schůzek, jako já

jo a s radostí jsem dočet toho novýho Hakla

canny dne úno 06, 17 | 14:04 | ANJEL | feedback

03|02|17 ^

nemocnej tejden jsem nakonec zvládl...
blbě mi bylo už v pondělí, kdy jsem měl celý den volno, protože měl po posledním neúspěchu dprazit znovu pán s internetem. žel nedorazil. do bazaru jsme neodjeli, anžto nám najednou nestartovala Jeřabinam nejspíš s mrazem vibitou baterií... a do toho mě bolela hlava a hučelo mi v ní...
v úterý se ale dozvím, že mám na vyléčení odpoledne a tak doma ležim a léčim
večer je koncert s Alaverdi v Crossu. a je to moc hezkej koncert a hraje se mi skvběle a i přes nemoc se mi docela dobře zpívá.
i Alaverdi se daří... škoda je jen, že je málo lidí, to je takový neutěšený a mám dojem, že na klucích litevcích vidím trochu zklamání. takový práce, viď. a pak má někdy člověk dojem, že to je jen zapálenej papír do komína.
ale neni.
to hoření totiž, to je to, na čem záleží...
ve středu máme celodenní workshop s LASVITem, což je zajímavý, protože LASVIT reprezentujou hodně zajímavý a chytrý lidi, který dělaj a prodávaj krásný věci
ve čtvrtek jedeme do Novýho Boru na prohlídku sklárny a zase zpátky
sklárna je nádherná, hodně přemejšlim o tom, jaký by to bylo, kdybych neodešel z Lípy a místo na gympl tehdy šel na sklářskou. jaký by to bylo, umět s roztaveným sklem. trávit dny kolem huti s p획alou a v pravidelných rytmech dělat práci, která se v něčem nemění už několik stovek let, práci, v který bych se zlepšoval tak, jako jsem kultivoval psaní pro korporace... moc e mi ta představa líbila...
a dneska ráno do pražského showroomu podívat se na největší a nejkrásnějeí světla za desítky a stovky tisíc. a pak do Alzy. a pak do plynáren, oboje víceméně neúspěšný... a pak na vynikající pálivou čínu... a teď jsem unavenej a úplně vyndanej doma, opřenej o topení, který zrovna vychládá, jelikož teploměr usoudil, že tu máme 20 a tak zase na chvillu vypnul kotel
kolem koté
dva bochánky chlupů
Placka legračně vykroucená, Foum jako monorail Foum... každej z jedný strany...
dneska je pátek
dneska už nic nemusím

Placka trochu chrápe

canny dne úno 03, 17 | 15:03 | ANJEL | feedback

29|01|17 ^

vytouženej víkend doma
v teple
třídění knížek
mám myslim zajímavý kousky, co půjdou darem
domácí jídlo
kočky
pomalu se blíží závěr třetí série Battlestar Galactica
kočky
nealko pivo s Ivanem Manolovem
dlouho spim

a najednou je neděle
večer
sedim v oku
club-mate a wi-fi

canny dne led 29, 17 | 20:44 | ANJEL | feedback

26|01|17 ^

co to tady smrdí
kolegyně: to je moje jídlo...
hmmmh
fj, je to strašně hnusný, ochutnej

canny dne led 26, 17 | 13:22 | ANJEL | feedback

26|01|17 ^

hodně intenzivní svět a čas teď

canny dne led 26, 17 | 10:40 | ANJEL | feedback

archiv:  1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | 46 | 47 | 48 | 49 | 50 | 51 | 52 | 53 | 54 | 55 | 56 | 57 | 58 | 59 | 60 | 61 | 62 | 63 | 64 | 65 | 66 | 67 | 68 | 69 | 70 | 71 | 72 | 73 | 74 | 75 | 76 | 77 | 78 | 79 | 80 | 81 | 82 | 83 | 84 | 85 | 86 | 87 | 88 | 89 | 90 | 91 | 92 | 93 | 94 | 95 | 96 | 97 | 98 | 99 | 100 | 101 | 102 | 103 | 104 | 105 | 106 | 107 | 108 | 109 | 110 | 111 | 112 | 113 | 114 | 115 | 116 | 117 | 118 | 119 | 120 | 121 | 122 | 123 | 124 | 125 | 126 | 127 | 128 | 129 | 130 | 131 | 132 | 133 | 134 | 135 | 136 | 137 | 138 | 139 | 140 | 141 | 142 | 143 | 144 | 145 | 146 | 147 | 148 | 149 | 150 | 151 | 152 | 153 | 154

take na www.gurroa.cz
Vyhledat: