11|07|16 ^



Manželé Chramostovi mi vyrobili sami od sebe tohle vertikální trojvideo... mám z něj velkou radost. a vůbec mám radost. dneska jsem si nasadil svoji modrou helmu s plamenama a nased na svý modrý kolo a jel prvně do práce normálka na bajku, tyjo, jako pán. což ještě neni všechno. zároveň jsem si podal fakturu za první měsíc práce, takže mi ten divnej pocit kolem žaludku zase na chvilku zmizel. teď už bych mohl být zase solventní víc jak solvína.
včera ve tři ráno jsme dorazili z Pohody. z festivalu, na kterej jsem vždycky chtěl jet a na kterej jsem letos doufal... ne, letos jsem byl přesvědčenej, že nás prostě pozvou.
nepozvali...
a prošvihl jsem i lístky přes radio Wave a najednou bylo těsně před festivalem a všichni mluvili o fenomenální PJ Harvey...
a pak jsme najednou oba lístky měli. díky Prokope, díky Pierre, zažil jsem tedy i díky vám parádní festival, bez backstage pasu a s plnou parádou. vybavovalo se mi, jak jsem byl před 13 lety na Love Planet a jak to tehdy bylo nejlepší. tak teď to bylo nejlepší teď.
kapely, kamarádi, vinné střiky, chutné pokrmy, sluníčko, stín... a hlavně jakoby nekonečně času, kterej jsme spolu mohli trávit s Mášou... takovýho povídání, postřehů, tanců, poslouchání kapel, ochutnávání, radosti a obyčejný, běžný, blízkosti... riot a omdlívání na Astronautalisovi, nákup knížek s pečiatkem z Pohody v Literárnom stanu, modlitba, oslava, vytržení a nadšení na Longital...

venku je vedro

včera večer mě před spaním napadla básnička
ale zapomněl jsem ji

spíme
když se dotýkám tvýho ramene
a přes moji nohu
tu svoji přehodil kocour (Foum)
je to dokonalej moment
snad ještě kočka
kdyby ulehla k těm tvým
ale i tak

z nitra vnitrobloku slyším
že se lidi maj rádi
a jak se přidávají další
zítra zas tiší
a nenápadní


vida, tak nezapomněl, úplně se mi ta hlava přenesla zpátky do chladivý noci
přesně jsem to sice nezrekonstruoval
ale taková už je podstata mý práce

před Pohodou, těsně před odjezdem jsme se vrátili ze Sobotky, kde jsem vedl Zvukovou dílnu a Máša Dílnu copywritingu.
byl jsem napřed dost nervózní, ale zároveň jsem se hodně těšil. a k mému velmi milému překvapení se sešla moc dobrá skupina a tak intuitivně a jemně jsme společně prozkoumali hromadu zvuků a nahráli jeden track, kterej až domíchám, tak ho sem taky přidám. Zazpívali jsme si na Humprechtu, kam stačilo zavolat, jestli by nás pustili... a pustili... a dokonce mne moje třída doprovodila i na narychlo domluveným koncertě ve středeční večer...

když jsme všichni na začátku zpívali a když se k nám postupně přidávali další a další hlasy Sobotčanů, byl to další z těch zázračných hudebních momentů, které se mi teď v životě zesilují a zesilují...
tak, jak jsem si, když tak o tom přemýšlím, nedávno přál...

a to je všetko
vezmu si svoji helmu s modrejma plamenama a sednu na nový kolo, který jsem si tentokrát do práce přivezl...
a jedu
do Oka
a pak domů
a pak do vodárenské věže
všechno to pučí možnostma
je léto
mějte se hezky

canny dne čvc 11, 16 | 13:04 | ANJEL | feedback

03|07|16 ^

sobota

dneska máme od rána sváteční náladu.
je totiž sobota
a my máme volno
už včera jsme si vymysleli, že se vyrazíme vykoupat a číst si.... což se hodí, protože jsem dostal povídkovou knížku Lesní lišky podivnejch finskejch spisovatelů... a celou jsem ji na báječným koupališti v Říčanech přečet. když se začalo odpoledne mračit, jeli jsme domů, četli si, udělali si večeři, otevřeli víno. a do toho jsem se dozvěděl, že díky dvěma kamarádům, z nichž jednoho vlastně osobně ani neznám, máme dva lístky na letošní Pohodu, takže se tam jednak oba poprvý podíváme a jednak uvidíme PJ Harvey ve vrcholný formě, jednak Astronautalise, kterej to rozseká s novou deskou a další a další a další věci a zážitky a kamarády... už jsem se s tou myšlenkou rozloučil... a vida
děkuju
moc
za ten krásnej klidnej den
za ty lístky
a vůbec za to všechno

tady je poslední písnička z Hradeckýho slunovratu. takhle to vypadalo. a takhle mě na konci zvedli nahoru.



hezké dny přeju

canny dne čvc 03, 16 | 00:17 | ANJEL | feedback

29|06|16 ^

kolo

no vida... dneska jsem v práci do šesti. ani to nebolelo. sice až od 10:30, ale po dlouhý době to byl den ve worku, s obědem u Veverky, plnej práce. ze začátku jsem moc nevěděl, jak do toho... ale nakonec vypadaj všichni hodně spokojení, což mi dělá radost.
dělá mi radost i že mám kolo. Modrý kolo od firmy Kololoco, která recykluje starý kola a dělá z nich nový, krásný. převčírem jsem si ho vyzvedl na Žižkově a vybral jsem si delší, ale hezčí cestu přes Karlín, Palmovku, Troju a Stromovku... a moc jsem si tu jízdu užil. teď mě jen trochu mrzí, že jsem si ráno nedal doporučit a nejel na kole i sem, protože teď bych na něm po práci mohl jet zpátky... možná spát, protože jsem unavenej
včera ráno jsem začínal pracovní schůzkou v osm, pak mazal na jógu, pak domů kreslit komiksy, přestrunit kytaru, napsat kus další práce do práce... a hurá pro auto a vyzvednout Tomáše do Heřmanky. večer jsme hráli na Nákladovým nádraží Žižkov. sešlo se tam opravdu hodně kamarádů a bylo to moc prima i přes blbej zvuk, což ale bylo, na druhou stranu, fakt škoda.
hrála s náma Marie a David Kieslowski a i když jsme je slyšeli spíš sporadicky, stejně to byl moc dobrej koncert. protože jsme moc rádi hráli a šlo nám to.

v sobotu jsmes Tomem hráli koncert na Hradeckém slunovratu. překrásnej zámek, moc hezkej festival, a už ve chvíli, kdy jsme šli zvučit, stálo pod pódiem hodně lidí. pomalu se setmělo a my hráli a byl to jeden z těch nejfantastičtějších, nejkrásnějších, nejsilnějších... dvě stovky lidí na úplně jiným konci republiky, který s tebou zpívaj a dejchaj a tancujou... nad hlavou hvězdy a zámecká věž... ve vzduchu blížící se bouřka...
poprvý jsem byl na takovým koncertě na ramenou, v jednu chvíli mě zvedli nějaký ruce, vynesly vysoko... a já zpíval mezi lidma... tyjo... opravdu silnej zážitek...
smaženej závitek
pomalu vyrazim, doma mě čeká jemně pálivý curry, stavím se cestou v Oku pro pivo do džbánu...
pojď mi
živote

děkuju

canny dne čer 29, 16 | 17:53 | ANJEL | feedback

23|06|16 ^

o lítání a mozolech

sedim u otevřenýho okna v prázdný kanceláři. na zemi parkety. v celý půlce patra nikdo neni. druhá půlka patra je ambasáda. je ticho. nehraje žádná hudba, nikdo nemluví. venku zpívá pták, Máša by možná věděla jakej, ale to by ho spíš musela vidět. vedle kompu sklenice limonády, venku jsou hustý zelený stromy a celou levou půlku okna vyplňuje obří jehličnan. je tak velkej, že je asi deset metrů od okna, ale vizuálně stejně zakrejvá celou půlku. logr je sice pořád logr, ale tohle je velmi klidná a laskavá varianta logru.

na ukazováčku pravý ruky mám čerstvej mozol, pod tlustou vrstvou kůže, která nese otisky a mozoly, pod ní se nafukuje průhledná hmota, tlačí mne zespoda do kůže a shora do masa... nebo co tam přesně je, na špičce prstu. Asi spíš sval, že? Nějakej. Sísa by mohla vědět, měla to určitě v shia škole... a svaly jsou taky maso. do masa mne tlačí

zažil jsem spoustu věcí:

natáčeli jsme videoklip ve vile na Orlíku. ambiciózní pokus o dosažení krásy. doteď jsem ty záběry ještě neviděl, ukázalo se, že to je náročnější, náročnější, než jsem předpokládal. ráno jsem se vzbudil na gauči v hale s hlavou vyvrácenou za opěradlem. dotočili jsme poslední záběry a jeli domů

pak jsme byli v klidu, v ptačí pozorovatelně nad rybníkem. zašití, že tě nikdo nevidí.
jedny z nejhezčích dnů v tomhle roce...
děkuju

jeli jsme nealko šňůru s Kieslowski. spousta fantastickejch zážitků a míst, bizár i čistá, koncentrovaná krása. moje prateta Lída a "strejda" Zdeněk v brněnským Kabinetu Múz, následnej koncert, kde celej klub, nebo alespoň tam, kam jsem dohlíd, pulsoval s náma... až někdy v půlce jsem si všiml, že ty holky, co na nás hulákaj, jsou Linda s Mášou, který dorazily natajno...
spaní na Dunaji a ranní vysílání na Radiu FM
přejezdy
a závěrečný Jezero, který si můžete poslechnout níž... verze, která vznikla na skoušce s Marií a která nás provázela celou šňůrou a pak ještě dál

zažil jsem moc hezkou PechaKuchu v Českejch Budějovicích, kde jsme ráno našli papírnictví jako ze sna papírníkova

Všudybud s tátou i bez něj, kamarádi a stovky nedokončenejch rozhovorů... a právě Jezero, který doznívalo, když jsme už s Tomem stáli v backstage stanu

a teď poletíš, řekl mi kluk, co si řiká Paris a zatáhl za lano, celej se na něj pověsil. a já opravdu letěl, moji milí. já fakt letěl
na jedný straně Holešovice a celá Praha s nádhernýma mrakama prosvícenýma sluncem, na druhý, jak jsem se na závěsu otáčel, stín a skupinka lidí, co měli ten den už odlítáno. neuvěřitelnej zážitek. neuvěřitelně silnej a krásnej. a samosebou bolestivej. když vám někdo propíchne záda hákama a vytáhne vás metr a půl nad zem, samozřejmě to bolí. a jestli vám někdo bude tvrdit opak... tak už si to nepamatuje

hrál jsem koncerty. hodně koncertů. koncerty, který byly pro hodně lidí a hráli jsme je s bicíma a třískali do toho. koncerty, kde bylo málo lidí, jenom jeden pokoj, seděl jsem na židli, za mnou výklenek, kam lidi choděj kouřit během hraní. hrál jsem koncerty, který se hejbaly, hrál jsem koncerty, kdy jsem byl hnutej akorát já. hrál jsem koncerty, jako ten včera, kdy jsem v Přístavu Karlín brnkal na akustiku, co možná koupim od mhjn (jak dlouho se tahle zkratka na tomhle blogu neobjevila?) Štěpánovi, kterej griloval hamburgery a lilky a všechno možný na oslavě svejch narozenin. byl jenom jedinej způsob, jak takovou věc dát. prostě hrát co nejlíp a zpívat co nejlíp a zároveň se z toho neposrat, protože to jsou narozky... a protože ten Štěpán má fakt radost... a kolem choděj expati, pán v khaki kraťasech rve větev ze stromu, aby si na ní lidi u jeho ohně mohli opíct to, co si opíkávají. psi pochopitelně. vobejdové. propíchaný princezny. potetovaný pouliční bojovníci. a do toho já s maskou na hlavě hraju u grilu písničky o lásce a atomovejch bombách...
no a od toho mám ten mozol

canny dne čer 23, 16 | 09:18 | ANJEL | feedback

22|06|16 ^



canny dne čer 22, 16 | 14:46 | ANJEL | feedback

20|06|16 ^

ahoj
ne, neztratil jsem se, i když určitý kvality ztrácení to mělo
moje učitelka jógy řiká:

ty máš ve svým nastavení hodně velkej prostor pro emoce. což ale nezahrnuje jenom ty dobrý emoce a ty radostný pocity... ale i tu druhou stranu sinusoidy. propady a různý temnoty a smutky. lidi se snažej tuhle část sinusoidy nějak zahrabat, nebo překrejt, nebo se jí nevěnovat... jenže když ten logr z těchhle černejch děr občas nevybereš, když se tomu vyhejbáš, nebo se tudy bojíš procházet... tak se to tam zanese a nakonec tě to zaplaví a už s tim nejde nic dělat...
no tak jsem si teď určitý období trochu prolejzal tim lógrem, žejo... hlavně proto, že jsem se po čtvrt roce bez práce a hromadě benefičních koncertů, dostal do velký nejistoty ohledně peněz. a přišel nedoplatek za plyn. a za sociálku. ozval se Maroš, že potřebuje zaplatit CDčka. a tyjo... najednou toho bylo nějak moc, všichni mi dlužili nějaký faktury, ale znáte to...

tak jsem si našel práci. na poloviční úvazek. před 14 dnama jsem tu začal. a víte co? hned se mi udělalo veselejš.
a tak jsem veselejší
a brzo napíšu víc
ahoj, já du
před prací na mě totiž čeká jedna tuze roztomilá cyklistka, že pudem ven

canny dne čer 20, 16 | 17:57 | ANJEL | feedback

17|05|16 ^

jarní chřipka. nechce se mi do léků proti alergii, i když mne pan endokrinolog láká na recept a příslib úlevy
kromě mnoha jiných věcí s sebou tohle období nese chandru, jakože sem blbej a nic se mi nedaří, naštěstí je kolem mne spousta důkazů, že na skutečnost lze nahlížet i jinak, než takhle truchlivě. každopádně nic nestíhám, pořád mi choděj nějaký složenky a docházej prachy, zaboha nemůžu vyčistit disk v počítači a mám zablokovaný záda a nadále jdu skuhrat do postele a u toho pochopitelně pracovat, protože jsem z boží vůle freelancerem, anžto jsem si to vybral...

ale napřed sprchu
když se mi z ní podaří vylízt
bude zase všechno veselejší
když ne, budu nekonečně v teplý sprše
kdybych mohl mluvit, určitě bych si tam i zpíval...takhle budu jenom vykašlávat zelenej sliz

canny dne kvě 17, 16 | 15:26 | ANJEL | feedback

05|05|16 ^



když jsme si v neděli večer dělali rekapitulaci svýho dne, skoro jsme usnuli, než jsme došli od začátku až na konec. A to byla neděle z těch klidnějších dní velkýho výletu.

v pátek Bratislava... moc hezký hraní, klidný, pak krásnej hotel a výjimečný procházky druhej den po modrením, svěžím městě

cesta do Ostravy, ubytování v Beskydech v penzionu Sluníčko (ještě to nekončí a už nezačíná) a pak přesun do Ostravy. tam spousta blízkejch. i vzdálenejch. a moc dobrtej koncert společně s Tomášem, něco se zase posunulo dál... noční dobrodružná cesta zpátky do Sluníčka, zastavení policisty, ovšem bez dýchání a postihu...
neděle a vejlet na Radhošť. lanovkou nahoru, pak k Radegastovi, zpátky na Pustevny a dolů koloběžkama. moc dobrá káva spojená s hledáním neexistující palírny u Jakuba a moc dobrej/oběd večeře v hotelu Freud.
večer relax v bazénu a svistot na tobogánu s různejma světelnejma vychytávkama... a pak Hoří, má panenko a spát...
v pondělí cesta do Kopřivnice, natáčení u Toma v Animanu... jen nastavil mikrofony a na první ostrej tejk se můžete podívat nahoře... mám z toho radost... velkou
a pak cesta domů přes Mohelnici
a doma koté

ráno jsem byl na józe a teď zpátky k práci.
ahoj!

canny dne kvě 05, 16 | 12:55 | ANJEL | feedback

28|04|16 ^

paničky

včera jsem byl v Kaštanu na koncertě VyjakoMy. Lidí bylo pomálu, ale ti, co tam být měli, tam byli. a mezi nima dva mí nejoblíbenější Františci. Řezníček a Kašpárek. Famózní spojení.
do toho Dan a Honza a Míša, to je radost takhle všechny vidět, až si jeden říká, proč se, když je ten freelancer, nesocializuje častějc
Kaštan je pro mne trochu oříšek, když tam jezdívám hrát sám, většinou se tam strašně ztřískám, většinou sám, protože to je daleko a nikomu se tam za mnou nechce... bylo hezký vidět, jak to fungovalo se skvělou společností, třískání se nebylo třeba a zároveň to bylo fakt veselý a milý. tedy radost
Františkové u nás přespávali, ještě jsme si sedli na chvíli do Oka a pak jsem je naložil a ukrmil, a byla noc.
ráno jsme ještě chvilku seděli s Kašpárkem, já se radoval z nečekaně silný podpory, kdy mi na základě Facebookovýho statusu lidi sami od sebe posílaj peníze na novej klip Kittchena, kterej se tedy z oblasti fantazie přesouvá do oblasti realizace... dokonce jsem odepsal svýmu finančnímu poradci, kterej mi už tři týdny intenzivně chce sjednat pojištění a volá mi kvůli tomu v ty nejneuvěřitelnější doby a situace... zašel jsem nakoupit snídani, pojedli jsme společně, František zmizel na školení, Máša na vyšívání a Kašpárek si našel vlak a taky vyrazil a já se chystám pustit se do práce:
a najednou mi pípne SMSka od Andrey, ke který vchodim civčit jógu a která bydlí ve věži... že na mě počká dole, ať pak nemusí s klíčema lítat...
no a mě dojde, že jsem na to zapomněl
což mne úplně rozloží...
zavolám, omluvím se, pošlu peníze... a sednu si na prdel a čumim do počítače, úplně v panice, že jsem prostě celej špatně. že jsem neschopnej, že se nedokážu zorganizovat, že jak chci točit nějakej klip, když zapomenu na jógu, na jednu stranu vidim, jak to je absurdní, na stranu druhou mě to úplně pohlcuje, až je mi z toho ouzko v tom významu, že se vám ten hrudník jakoby sevře... no tak si řikám, hele, klid.
zamedituj si, to ti pomůže.
ale nemůžu se usadit, ruší mě neumytý nádobí od snídaně, že ani pořádek nedokážu udržet... tak to jdu mejt, postupně ustýlám postele, hladim kočky a zklidňuju se. a v rámci zklidňovaání jsem si ten zážitek zaznamenal, protože se mi to může hodit. a zároveň vždycky pomáhá, nebo mně pomáhá, věci zachycovat a tim rušit, nebo usměrňovat jejich moc na můj život.
takže dopsat, nádobí... a meditace.
svět se zakolíbal a otřásl.
teď se pomalu vrací do rovnováhy

canny dne dub 28, 16 | 11:37 | ANJEL | feedback

27|04|16 ^

mám malý Stan
Grof
mně na nohy táhne
Grof
snad ze všech stran
Grof

canny dne dub 27, 16 | 11:41 | ANJEL | feedback

25|04|16 ^

Maso bohů

Stanislav Grof na Pražský křižovatce. Vypráví už třetí hodinu a ještě dalších pět vyprávět bude. Ale je to nesmírně zajímavý a cenný vyprávění.
O náboženství, vesmíru, mozku, LSD, o svý ženě, o práci, o setkáních... A hromada lidí tu sedí a poslouchá, jak starej a neuvěřitelně chytrej, energickej a vitální Stan, mluví.

Tak schválně:

DRUHY DUCHOVNÍCH PROŽITKŮ

1. pocity imanentního božství v materiálním světě
Prožitková identifikace s jakýmkoli aspektem hmotného světa
Transpersonální prožitky přináší informace týkající se různých aspektů bytí
Objevení naší základní jednoty s celým světem prostřednictvím transpersonálních prožitků
Individuální psyché je mikrokosmos obsahující celý makrokosmos (jak nahoře, tak dole, jak vně, tak uvnitř)
Tento nový vztah mezi celkem a jeho částí lze v moderní vědě modelovat optickou holografií
Paraely s východními duchovními filosofiemi, esoterickými systémy a animismem

2. Prožitky transcendentně božského
Mytologické světy (archetipální svět bohů, démonů, nadlidských bytostí a průvodců z řad duchů
Přesné nové informace o mytologiích, jež osoba, co je prožívá, nemůže znát (C. K. Jungovo kolektivní nevědomí)
V archetipálních sekvencích je čas lineární a prostor trojrozměrný, zatímco vy mytologickém světě není časoprostorová koordinace
Vize archetypálních postav vyvolávají obrovskou energii a silné emice, dobrý pozorovatel si ale uvědomí, že nejsou nejvyšším principem vesmíru
Představují most k Absolutnu, ale neměly vy s ním být zaměněny, to vede k modloslužebnictví
Identifikace s archetipálními postavami přináší riziko inflace ega

A do toho vypráví, jak zlobil Timothy Leary a jak mu nejakej chlápek přivodil změněný stavy vědomí dvěma oříškama v karamelu... Od tří do desíti. Takovej krásnej pán. Připomíná mi dědu.

dneska jsem byl navštívit tátu, včera jsem byl na Knize džunglí, převčírem ve Znojmě a na koncertě v Lysý nad Labem... Jo a minulou středu jsem vlez v pět ráno do Máchova jezera. A den předtim uběh pět kilometrů. Taky jsem držel petidenní půst, ale to už je víc jak tejden, to už si člověk skoro nepamatuje.
zajímavej a plnej život.
dobrý dny
Děkuju

canny dne dub 25, 16 | 19:22 | ANJEL | feedback

05|04|16 ^

Fotit dementy
Jsou takový dny, kdy mam chuť, fotit si dementy. Partičku studentů, co mlela sofistikovaný píčoviny na koncertě post-hudby tak nahlas, že je tenkrát moh Domingo rovnou citovat na pódiu a to byl ten klub celkem velkej a oni úplně na druhý straně.
Pana natěrače, kterej si to po cestě eskalátorem vykračuje a nese dlouhou kovovou tyč tak, jak se ani deštníky nenosej, protože je to nebezpečný
Normálka vodorovně, v rytmu toho vykračování s ní vždycky bodne dopředu a dozadu, občas někdo prostě nestihne uhnout.
Pán natěrač si zhluboka odchrchlá a kus flusu se rozprskne kousek od bílý čáry...

holka, co sedí v plnym metru, na další sedačce kabelku a na tý třetí, na který sedim já, nohy...
Například

Prostě vyfotit a uploadovat na facebookovou a instagramovou stranku #fotkydementu

A pak si řikám, jestli nakonec nebude lepší, ušetřit ten čas, co trávim dokazováním (si), že nejsem sám taky dement. A věnovat ho třeba práci na tom, abych fakt nebyl...

canny dne dub 05, 16 | 22:15 | ANJEL | feedback

26|03|16 ^

blik
už včera jsem po vynikající babičkovský svíčkový tvrdě usnul na šumenský posteli.
Ale dneska ráno jsem vstal křepce a když Máša vyrazila na jógu, sbalil jsem se taky a že vyjedu za tátou a mámou a kamarádama, z Letný jsem ještě házel na Žižkov kamaráda Lukáše... A pak se vrátil domů a padnul dobpostele a většinu dne spal. Jak když otočíš vypínačem, blik, a je vypnuto.
hlavně, že se na Marušku furt vytahuju, že moc pracuje a neumí odpočívat. Zase jsem si to neohlídal a někde vypadla pojistka.
teď jsem se trochu probral a vymanil se z laskavé péče koček a šel se najíst. Do Lokálu. Procházka mi udělala hezky a teď se těším na jídlo.

Byl jsem s Fiksou na mužské skupině na Loukově a bylo to super. K mentální očistě vřele doporučuji všem mladým mužům ve svém okolí. Máša si sice ze mě dělá prdel, že si tam akorát poměřujem pinďoury a čuráme do ohně, ale jednak to neni pravda a druhak to neni nic špatnýho

Byli jsme v Berlíněs Kittchena bylo to skvělý

Byl jsem v Táboře na hudební meditaci vedenou Václavem Kořínkem se Simonou Babčákovou jako jednou ze spolumeditujících

Nedostali jsme ani třetí hudební cenu, Kittchen si teď prejbpřipadá jako DiCaprio, ale já myslim, že je na to málo blonďák.

Včera Praha - Morava - Praha.

Děje se toho spousta. Je to většinou radost. Jen nesmim zapomínat na ty víkendy bez plánů. Asi se od Marase naučim kvasit a celý dny budu sledovat, jak se mi fermentuje kontryhé, nebo tak.

Přijde mi, že ty úkoly nikdy nepřestanou padat jeden za druhým
tak to ale bejvá
ahoj

canny dne bře 26, 16 | 17:43 | ANJEL | feedback

14|03|16 ^

vyšel jsem z domu směrem na tramvaj. pod černou koženkovou bundou novou mikinu, takovou, co mi skoro před třema rokama odjela z prvního Banátu jinym autobusem a co už jsem ji nikdy neviděl* v černejch kalhotách, v botaskách Midnight Rain, který jsem si zablátil minulej tejden ve svatým Janu a teď znova při víkendovejch procházkách po lesích Vysočiny, kde je mokrý listí rovnou částečně zase i očistilo...
na nose tmavý brejle, protože jsem si, jako často ve slunečný dny, vzal kontaktní čočky
a jak si tak vykračuju, slunce, co prošlehne zespoda Miladou Horákovou mě naláká a tak to stočím doleva a jdu tomu slunci vstříc, míjim lidi, řekl bych, že jsem ale dost zabranej do sebe. chvilku se snažím napsat SMSku Martinovi Ledvinovi, jestli už je opravená ta akustická kytara, co má u kytaráře a kterou bych si chtěl vyzkoušet... ale dole, na křižovatce na Štrossu, když mýmu přechodu blikne zelená, toho radši nechám a dál koukám kolem.
přes veškerý rozhlížení a vnímání jsem byl spíš pohrouženej v sobě, až když mne těsně nad Vltavskou začali předcházet po úzký komunikaci dva kluci najednou a po chodníku proti se k nejužžšímu místu mezi zdí a popelnicí blížila holka s našikovně velkým kufram, musel jsem zpomalit, abychom se nestřetli všichni ve stejným místě, což mne vrátilo do plnýho soustředění. ale než jsem došel dolů na Vltavskou, už mne v hlavě roztočily další modlitební mlýnky imaginace tóny tahací harmoniky, na kterou hrál slepej cikán. když si všiml, že lovim peníze, přestal s krásnejma rozpitejma plochama a začal improvizovat nějakou nablblou italskou melodii.
nic jsem mu nehodil.
přijela dvacetpětka směrem nahoru na Kamenickou.
nastoupil jsem do ní a dal si to celý znova.

* a co přitom určitě ještě někde je, sama, ve světě, david Fincher by o tom natočil krásnej biják

canny dne bře 14, 16 | 10:31 | ANJEL | feedback

10|03|16 ^

38

jo a když je mi těch 38
snídal jsem kafe a zmrzlinu
a teď mi při práci hraje do uší stejnej mix, kterej jsme poslouchali s Mášou včera při skvělý partii pexesa. hezky se mi u toho píše.
vida.
co se všechno o sobě člověk nedozví.
psychill.
kdo by to byl řek.



canny dne bře 10, 16 | 10:37 | ANJEL | feedback

10|03|16 ^

Včera jsem dohnal zameškanou práci
Dneska mám narozeniny
Bílá kočka Placka vyskočila na dřevěnej rám postele a něco si vypráví pod fousky
prolejzá mi mezi telefonem a obličejem, pomlaskává si, otírá se o mne hřbetem, ale když ji chci přímo pohladit, vykrucuje se trochu. Kočka.
před dvěma lety jsem dostal nějakou sladkost s maličkou svíčkou, bydlel jsem u Marasů ve Veverkově v prvním patře. Před pěti lety jsem si nechával na ruku vytetovat tři pruhy. Za rok mi bude 39, což je číslo, ve kterým se ty čísla ukrytý v těch pruzích zase objevěj, samý trojky a devítky. A rok na to mi bude 40.
Zajímavý pomyšlení.
jdu vystavit faktury a vyrazim na Budějovickou. Ať se stihnu vrátit na slavnostní oběd. A pak mne čeká další pracovní víkend na Loukově, tentokrát klidnější, víc odpočinku snad...
A příští tejden konečně Berlín a hraní v něm
a spousta věcí
jsme s Mášou oba docela unavení, že bychom možná užili tejden volna. Úplnýho. Koupání, běhání, čtení, koupání a drinky s paraplíčkem. V kalendářích ten tejden nemáme, možná nazrál čas vzít tužku a prostě si ho tam vepsat. A některý věci škrtnout. Jinak to nepůjde
jak je vidět, plánů a lákadel a povinností je spousta
teď je ráno
vedle mne tiše oddechuje moje děvče
malá bílá kočka lovka si ustlala mezi mejma kotníkama a kocour Foum se trochu neobratně pokouší usadit na okně. Venku je rozptýlený bílý světlo.
Je ráno, klid
desátýho března 2016
před osmačtyřiceti lety jsem se zrovna chystal narodit

canny dne bře 10, 16 | 08:00 | ANJEL | feedback

08|03|16 ^

jé, jsem unavenej
Včera krásneja dlouhej večer plnej povídání a různejch zajímavejch zjištění s Veru a Ondřejem. Sedim po práci, udělal jsem toho fakt málo, furt mi po tom povídání a nespaní jede hlava. Ale dávám si na Budějovický v Potrefený huse pálivý křidýlka, který jsem tu objevil včera, a který zatim, po strašně dlouhý době, po Obří hlavě a krnovskym kuchaři v Akráči, můžou soupeřit s Westem.j
Jsou fakt skvělý. Prodávaj je po deseti a dvaceti. Dneska mám, je to rozežranost, ale druhý. Nekterý lidi si daj rovnou 20. j
Utěšuju se.j
jsou TAK dobrý. j
Moje holka mi píše SMSku: Hezkej mezinarodni den tve vnitrni zene
Jdu jist

canny dne bře 08, 16 | 17:18 | ANJEL | feedback

07|03|16 ^

Chodíme s kocourem na kurs tvůrčího psaní
Vždycky, když ráno kolem pátý dostane Foum hlad, vstane a začne si pro sebe něco škrabat. Tak mu musim dát snídani, aby toho zase nechal

canny dne bře 07, 16 | 05:21 | ANJEL | feedback

29|02|16 ^

Seriály
Bio Oko, únava slušná. A to ještě nemám děti, žejo. Od středy tři koncerty, Ústí, Plzeň, Znojmo. Jedna pechakucha. Dozvuky DVTV z minulýho tejdne, návštěva u Katky a Zdeňka v Lulči, vzdálená jakoby rodina a přitom tak blízko.
Pořád trochu povlávám za rozvrhem, hodně různejch věcí. Včera večer jsem kousek od Vyškova zjistil, že ráno v deset natáčíme se Šimonem Šafránkem video do Apolla, takže před sedmou vstávat:
oni už opravdu odjíždějí, ozvalo se z patra a celá rodina se s náma loučila v nočních úborech...
A na ten se teď těším i já.
Du domů. Za teplou sprchou, kočkama, voňavejma peřinama a do zámhuri i seriálama.
dobrou

canny dne úno 29, 16 | 18:03 | ANJEL | feedback

23|02|16 ^

síto

Minulej tejden, tušim, že v úterý, jsem v Oku napsal post, co se mi celej smazal při ukládání. Snažil jsem se v něm zachytit některý silný momenty posledních dnů, mezi tim se stala další hromada věcí. Tak to zkusim nabrat znovu a prosejt mezi prstama a uvidim, co zachytim:
Byl jsem u holiče. V Barber shopu na Veletržní. Dostal jsem od Máši poukaz a rozhodl jsem se ho spontánně využít rovnou a nečekat, až mi za půl roku propadne. Hodinu a půl se o mne staral Majk, tuším z Rychnova nad Kněžnou. Nejlepší péče, krásná práce s břitvou a nečekaně příjemná relaxace. Můžu teda jedině doporučit.
Byl jsem u bratra pankáče na horách. Vytáh mě na čtyřhodinovou procházku zasněženejma Krkonošema, z který jsme se vrátili po deseti hodinách totálně vyřízený. Ale bylo to krásný. Ale masakr.
byli jsme v Českým Krumlově, žádný velký prohlídky, spíš odpočinek, čtení, procházky, jídlo. Velkej zážitek jsme si odnesli z interaktivního muzea vltavínů. Vltavín je hele roztavená hornina, vyvržená těsně před dopadem meteoritu jako kráva, kterej to napral do matičky Země cca před 15 000 000 let, hornina, která letěla 400 kilometrů daleko, v letu tuhla a zasekala se do polí kolem Českýho Krumlova a dál. Tyjo. Z interaktivního muzea vltavínů jsme si tedy nakonec odnesli nejen zážitek.
Navštívili jsme saunu ve Vonoklasech, tapioky, klobásy s jelením masem, italské sýry, ledovej bazének a dlouho nevidění přátelé. Sedět s nima prakticky nahatej v mihotavým měkkým přítmí sauny, který prosvětluje jenom oheň v kamnech, to je zážitek k nezaplacení.
Dostal jsem pracovní nabídku. Časově omezenou, zajímavou, jasně definovanou. A přijal jsem ji. Tři týdny teď budu jezdit skoro každý pracovní den do kanceláře na Budějovickou a tam budu textovat jednu užitečnou aplikaci. Zrovna stoupám výtahem do dvanáctýho patra vysokým barákem, kterej rozechvívá vítr jako ozvučnou desku a kterej zní hlubokým sytým tónem.
Ano, mám ho nahranej.
Víkend jsem strávil v lesích. Bez signálu, bez internetu. Další, tentokrát důkladnější sauna, bubnování a meditace. Krásný a setsakra intenzivní zážitky. Úplně jsem koukal. Je to bezva, začít zase pracovat i v týhle rovině svýho života. Dozvěděl jsem se spoustu užitečnejch věcí a zažil jedno nádherný a velmi dojemný setkání.
Vidlička se hojí pomalu, holka zubatá mi ji vyryla hluboko do kůže, mám z ní radost, pomalu se mi sžívá s tělem.
Včera jsem šel z Budějovický pěšky až do Českýho rozhlasu, koupil jsem si stojan na kytaru, dodělal další sloky do písničk o náckovi a luxusně jsem si rozedřel stehna. Vejlet to byl krásnej.
Venku sněží.
Udělám si kávu a pustím se do práce.
Dobrý den.
Děkuji

canny dne úno 23, 16 | 09:38 | ANJEL | feedback

archiv:  1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | 46 | 47 | 48 | 49 | 50 | 51 | 52 | 53 | 54 | 55 | 56 | 57 | 58 | 59 | 60 | 61 | 62 | 63 | 64 | 65 | 66 | 67 | 68 | 69 | 70 | 71 | 72 | 73 | 74 | 75 | 76 | 77 | 78 | 79 | 80 | 81 | 82 | 83 | 84 | 85 | 86 | 87 | 88 | 89 | 90 | 91 | 92 | 93 | 94 | 95 | 96 | 97 | 98 | 99 | 100 | 101 | 102 | 103 | 104 | 105 | 106 | 107 | 108 | 109 | 110 | 111 | 112 | 113 | 114 | 115 | 116 | 117 | 118 | 119 | 120 | 121 | 122 | 123 | 124 | 125 | 126 | 127 | 128 | 129 | 130 | 131 | 132 | 133 | 134 | 135 | 136 | 137 | 138 | 139 | 140 | 141 | 142 | 143 | 144 | 145 | 146 | 147 | 148 | 149 | 150

take na www.gurroa.cz
Vyhledat: